Už nějakou dobu se o nich potichu šeptá. Bývají označováni jako policejní žolíci a někdy také jako Langerovi žolíci. Nevynikají žádnými zvláštními schopnostmi a nedokázali nabídnout ani žádné vynikající pracovní výsledky. Byli dosazení do vedoucích funkcí v Policii ČR v době úřadování předchozího ministra vnitra Ivana Langera za okolností, které lze považovat za neobvyklé a které tedy přirozeně vzbuzují zájem a provokují k otázkám.

Zajímavý je přitom často nejen způsob obsazování některých velitelských míst v policii, pro který se vžil pojem "žabákování" a který je představován rychlými přeskoky ve funkčním zařazení policisty z funkce nižší do funkcí vyšších, ale zajímavé jsou i okolnosti, za jakých byla tato místa pro nový management uvolňována. Pro to zvláštní výraz zaveden sice nebyl, ale dá se myslím vystihnout slůvky "tichá dohoda".

Skutečností zůstává, že ti, co odcházeli, žádné zvláštní znaky nadšení nevykazovali a jen málokdo si myslí, že to tiché dohadování bylo něco příjemného. V řadě případů se přitom jednalo o zkušené, osvědčené policisty, kteří z hlediska své výkonnosti ničím nezklamali a na policejní důchod ještě zdaleka nedohlédli. Policejní sbor tak v uplynulých letech zažil nejen masivní odchod policistů, ale také masivní změnu policejního vedení.

Do významných vedoucích funkcí v české policii se tak dostali lidé noví, kteří často nemohou nabídnout očekávané znalosti a zkušenosti. Na tom nic nezmění ani skutečnost, že do svých funkcí byli dosazeni způsobem, který formálně z mezí služebního zákona nevybočuje. Řečeno sportovní terminologií, vypadá to tak, jako kdyby do první fotbalové ligy byli nominováni hráči z okresního přeboru, a v některých jiných případech hráči, kteří sice fotbal ještě nehráli, ale rekreačně hrají badminton.

To samozřejmě vyvolává řadu pochybnosti. Jaká je tedy skutečná role těchto lidí (žolíků) a co a komu mohou nabídnout kromě, hm, řekněme vděčnosti? Žolík (Joker) je původně výraz pro dvorního šaška (odvozeno z angl. to joke - žertovat). Stejný výraz se používá i při některých karetních hrách pro označení karet, které mají zvláštní význam. Lze jimi nahradit jakoukoliv jinou kartu.

V nedávné televizní debatě Michaely Jílkové v pořadu "Máte slovo" se Ivan Langer otázce žabákování a policejních žolíků obratně vyhnul a občany tak ponechal v nejistotě. Jak je to tedy s policejními žolíky doopravdy? Skutečně existují, nebo je to jen fáma? A pokud existují, komu a čemu vlastně slouží? Ivanu Langrovi? Nebo politické straně, jejímž je Ivan Langer místopředsedou? Anebo poctivě pomáhají a chrání všechny občany naší země bez rozdílu?

Téma je až příliš vážné na to, aby nad ním člověk jen tak mávl rukou, a rozhodně stojí za zamyšlení. Není pochyb, že poměry v české policii v době, kdy ministerstvo vnitra řídil Ivan Langer, byly vzniku diskutovaných žolíků mimořádně příznivé a ono zmiňované "žabákování" se v uplynulém období stalo českou policejní specialitou.

Připustíme-li existenci policejních žolíků, otázka zní, zda a jakým způsobem mohou ohrozit ono předvolební fair play. Zde si ovšem stačí pouze připomenout pověstnou Kubiceho zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a odpověď je zřejmá.

Tahle zpráva tehdejší volební výsledky s největší pravděpodobností ovlivnila a na věci přitom nezměnila nic ani ta skutečnost, že se většina zde uváděných informací nepotvrdila, že nebylo prokázáno spáchání žádného trestného činu a že nikdo z ve zprávě uvedených osob nebyl za žádný trestný čin obžalován, natož odsouzen.

Vytváření umělých kriminálních kauz či jiné formy zneužívání informací získaných v rámci trestního řízení přitom nemusí být jediným prostředkem, jak by bylo možno volební kampaň ze strategického policejního postu ovlivnit.

Lze si představit i scénář, při kterém může být uměle urychlováno řízení v trestní věci, ve kterém je exponována osoba ve vztahu k politickému oponentovi, nebo naopak si lze představit umělé zpomalování řízení v jiné kauze, kde bude naopak exponována osoba ve vztahu k politickému příznivci. To vše v závislosti na situaci, zda je či není pro dobrodince příslušného policejního funkcionáře žádoucí cosi v době předvolební kampaně zveřejnit či nezveřejnit.

Nechci spekulovat nad tím, zda a kolik žolíků nebo, chcete-li, dvorních šašků sedí na velitelských postech v české policii. Svým článkem rozhodně netoužím vyvolávat hon na čarodějnice, kohokoliv kádrovat či plánovat nějaké další "noci dlouhých nožů". Smyslem není ani povzbuzovat kohokoliv dalšího k získávání vlastních žolíků.

Policie musí být nezávislá, a tak nás občany právem zajímá, zda současné policejní vedení je schopno takovou záruku nezávislosti veřejnosti poskytnout. Nejvyšší vedení policie by se ovšem v této souvislosti nemělo spokojit s pouhým prohlášením učiněným od stolu, ale mělo by se začít zabývat faktickou činností a především výsledností svých útvarů.

Třeba si přitom povšimne, že například některé útvary policie s celorepublikovou působností, které mají zpracovávat nejzávažnější kauzy, v posledním období nabízejí jen žalostně chudé výsledky, a vedení těchto útvarů tak připomíná spíš nosiče horké vody než respekt budící bojovníky se zločinem. Možná si přitom policejní vedení konečně uvědomí, že právě schopnost dosáhnout kvalitních výsledků by měla být tím určujícím kritériem pro obsazování vedoucích funkcí v policejním sboru.

Autor je bývalý ředitel Finanční policie, více k problematice na: www.zimmel.cz

(Zveřejněno na blogu iDnes)