POLITIKA: Policejně-politické manévry rok po volbách
ČSSD se obrnila trpělivostí, Jiří Paroubek zkombinoval asertivitu s nelítostností vůči takzvaným šibalům a ve zpolarizované společenské atmosféře prohrála sociální demokracie sněmovní volby jen s nejtěsnějším rozdílem. No a dnes dodatečně rozplétáme včerejší zašmodrchané uzly.
Případy „ghanské kakao“ a „biolíh“ nedoputují ani k soudu. Prověrka, jíž Národní bezpečnostní úřad podrobil významné policejní důstojníky Miloslava Brycha a Vladislava Husáka (ten byl dokonce policejním prezidentem), skončila v jejich prospěch. Že by poskytovali citlivé informace politikům nebo i podsvětí, se neprokázalo. Bývalý šéf kabinetu předsedy vlády Doležel, exstarosta Budišova Péťa a někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj Jourová mají také důvod k lehkému úsměvu. Kubiceho zpráva byla zpochybněna komisí státních zástupců. Někteří komentátoři přitom ještě dnes tvrdí, že podnětem ke Kubiceho rebelii byla perzekuce jeho mužů údajně kvůli zfalšovaným cesťákům, za níž však ve skutečnosti stála snaha ministra Bublana zamést stopy za archívem kompromitujících materiálů na ČSSD v rukou zavražděného podnikatele Františka Mrázka. Velkoryse však přehlížejí, že více než akcie politiků si u příslušníků Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu stojí akcie pochybných byznysmenů. To alespoň naznačuje angažmá někdejšího elitního policisty Žákovce, který právě Mrázkovu smrt vyšetřoval, u aktuálně stíhaného Tomáše Pitra.
Splaskává jedna bublina za druhou. Máme však důvod k radosti? Nacházíme se v transparentním prostředí s křišťálově poctivými politiky a státními úředníky? Ačkoli se sdělovací prostředky neustále snaží o jednoduchou odpověď, výhradně za použití škály ano-ne, situace je složitější.
Ukazuje se, že nežijeme ve společnosti, v níž si všemožné mafie ponakupovaly politické strany. Tvrdit, že ČSSD nebo ODS jsou převodovou pákou zločinu, by bylo hrubě nekorektní. Ostatně někdy až zkostnatělé demokratické mechanismy v našich partajích by to ani nedovolily. Skutečnost, že představitelé sociální demokracie byli v minulém volebním období nejčastěji spojováni s nekalými praktikami, stejně tak jako se to stávalo v 90. letech demokratům občanským, souvisí s tím, že se jedná o nejsilnější politické strany s nejvyšším zastoupením členů na vlivných postech ve státní správě i na pomezí politiky a ekonomiky. Tento fakt můžeme považovat za kontroverzní, sotva však za nelegitimní či přímo nelegální.
Čím víc členů má politická strana, jak se nepěkně říká po hospodách, „u korýtek“, tím snadněji upadá do podezření. Ať už právem, nebo neprávem. Podle tohoto měřítka najdeme nejvíce poctivců v řadách komunistů. Absurdní, že.
Roztodivnými svody obestření straníci mohou ve svých úřadech obstát nebo podlehnout. Záleží na jejich povaze a svědomí. Důležité také je, nakolik se jejich strany snaží o zachování čistého štítu. Tak například sociální demokracie vyhlásila vůči šibalům nulovou toleranci a v parlamentu i při sestavování kandidátek prosazovala etické kodexy.
Námětem do diskuse může být i fikanost potenciálních gangsterů. Mezi chybou, přestupkem a trestným činem vede často těžko postřehnutelná hranice. Šikovní šejdíři z toho umí těžit a našlapují velmi opatrně. Pokud ale pachatele zjevných nepravostí nedokážeme dohnat k odpovědnosti, jedná se především o nedokonalost legislativy, případně jejích vykladačů, za což můžeme prostřednictvím našich volených zástupců vlastně my všichni.
Jiří Paroubek má důvod k radosti. Psí hlavu se mu nasadit nepodařilo a ČSSD z nastražených pastí vyklouzla. Těm, co loni získali nálepku šibalů, byl nabídnut návrat do sociální demokracie. Nepřekvapilo by ovšem, kdyby partajní špičky tiše doufaly, že k němu nedojde. Většina těch, po nichž donedávna šla policie, se chovala přinejmenším nestandardně a investigativní reportéři jsou jim nadále v patách. Navíc zjednodušené mediální interpretace příliš nenahrávají komplikované debatě o morálce, dobru, zlu, pravdě či lži.
Proto si ještě raději posviťme na čistě politickou dimenzi policejních kauz. V souvislosti s Kubiceho zprávou byla propírána těsná vazba některých policejních útvarů na tehdy stínového ministra vnitra Ivana Langera. Leckoho proto může překvapit, že za jeho spravování resortu dochází k očišťování domnělých lotrů. Idealisté tvrdí, že prostě jen vyšla najevo pravda. Konspirátoři ovšem připomínají, co nedávno napsal i dobrý znalec pravicového prostředí Bohumil Pečinka v Mladé Frontě Dnes - a sice že Ivan Langer je horkým uchazečem o předsednictví v ODS po případném pádu Mirka Topolánka. Dnešní premiér se svým dobrodružným stylem nezná dne ani hodiny, kdy si bude muset sbalit svých pět švestek. Změny v Občanské demokratické straně by patrně iniciovaly i rekonstrukci vlády. Do hry by se zpátky vrátila velká koalice. Potom by mělo smysl i přátelské pomrkávání Ivana Langera na Jiřího Paroubka.
Šéf sociálních demokratů ale veřejně vyhlásil, že s ODS do holportu do konce volebního období nepůjde. Nic by tím taky nezískal. Medikamenty, kterými chce Topolánkova strana léčit neduhy české ekonomiky, jsou bytostně nepopulární a snadno napadnutelné zleva i zprava. ČSSD se tudíž vyplatí počkat si v opozičních lavicích.
Že by jen náhodou po Paroubkově odmítnutí velké koalice povýšil Hynek Vlas, který je pokládán za jednoho z hlavních autorů Kubiceho elaborátu, do funkce zástupce ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu? Podle sociálních demokratů jde o tiché předání moci v útvaru po předpokládaném Kubiceho odchodu. A cynické politické pozorovatele musí napadnout, že po letmých příslibech příměří, pokračuje nelítostná válka. Věřme, že spravedlnost v ní nebude jen bezmocným rukojmím.
Psáno pro ČRo6
