aneb Nepodceňujme morálku v politice

Asi i sebezabedněnější rodič rozlišuje mezi situací, kdy přijde Pepíček s přiznáním a omluvou, že moc lituje, že rozbil okno u sousedů, aniž by ho u toho někdo viděl, a situací, kdy se nezbedný Pepíno sice přizná, ale pod značným tlakem, jelikož ho viděla půlka ulice i kamery pražské Městské policie. Tak nějak mi připadá i aktuální kauza europoslance Stanislava Polčáka a jeho skoro osmimilionové odměny.

Polčák nepřijme žádnou odměnu za pomoc obcím při odškodnění za výbuch ve Vrběticích. Považuji to za správné a jediné možné rozhodnutí, napsal na Twitter předseda STAN Vít Rakušan. A tvářil se, že věc je vyřízena, a ani nereagoval na žádný ze stovek rozčílených komentářů spoluobčanů.

Přiznám se, že věc vidím obdobně negativně jako v úvodním případu s rozbitým oknem.

Nalejme si čistého sójového latté – zmíněný zlínský europoslanec se sice odměny vzdal, ale až po obrovském mediálním tlaku. Navíc má docela štěstí, že zraky české a moravské voličské veřejnosti jsou teď upřeny zejména na Ukrajinu, nikoliv na domácí přešlapy politiků a političek.

Komunální volby tlučou na dveře

Nicméně nechme pana Polčáka panem Polčákem, účet mu nakonec stejně vystaví voliči v příštích volbách. Pravda, stín z jeho kauzy padne i na jeho četné spolustraníky ze STAN, kteří se už letos na podzim porvou o hlasy voličů v komunálkách. Již docela slyším starosty a starostky z malých vesniček, často působící právě v dresu STAN, jak skřípou zuby a láteří – takových milionů, za to bychom mohli opravit naši kanalizaci či školku, a to ten náš „europoslanecký jelimánek“ je dostane za pár popsaných papírů, a navíc musí být ze stejného hnutí jako já a zrovna před volbami… a to nám z Prahy furt píšou, jak máme všude šetřit, mámo, přines sukovici a slivovici.

Pro stromy nevidíme les

Na věci mne však zaujal ještě jiný aspekt. Zmíněný pan europoslanec za STAN a místopředseda tohoto vládního hnutí měl požadovat téměř osm milionů korun za právní (v reálu spíše lobbistickou) podporu při schvalování odškodnění za výbuch muničního skladu.

In medias res – co jsme to za demokratický stát, kde si poškozené obce (tedy územní společenství občanů) musí za milionové provize najímat lobbisty, zde navíc ve střetu zájmů, aby dostaly odškodnění od svého státu? Přijde vám to normální? Není to sofistikované parazitování už z principu? V rámci fair play dodejme, že politik Stanislav Polčák ve vytváření obdobných penězovodů nebyl první ani poslední.

Navíc, co je známo z veřejně dostupných zdrojů, předmětné právní služby přitom nespočívaly v žádné složité soudní kauze, kterou by bylo zapotřebí vyhrát se špatnými kartami, ale „jenom“ ve schválení zákona.

Pikanterií jest, že zmíněný odškodňovací právní předpis majoritně sepsali právníci ministerstva vnitra, ano, ty šedé úřednické myši, které tam od úsvitu do soumraku za čtyřicet tisíc hrubého konají práci, za niž si politicko-advokátní lobbisté žádají takové miliony.

Polčákova „brigáda“

A navíc pokud by Stanislav Polčák skutečně odvedl práci za osm milionů českých korun, tak netrpěla by tím zákonitě jeho europoslanecká práce po dobu „této brigády“, a neměl by se tedy vzdát zcela nebo aspoň zčásti europlatu?

Skutečnost, že se řešený europoslanec nakonec své nadstandardní finanční odměny vzdal, tedy nutno pokládat spíše za minimum morálky. Avšak rozhodně ne za nějaký bohatýrský etický počin havlovských rozměrů, za nějž by měl být veřejně chválen.

LN, 29.3.2022

Autor je právník a publicista

**********************

Úvahy o veřejném právu

Kniha JUDr. Petra Kolmana je dílem převážně právně-teoretickým, ovšem se značnou ambicí být i praktickým rádcem osobám, které se potýkají s některým úskalím vyplývajícím ze současného veřejného práva.

Publikaci je možno zakoupit zde.