Jelikož se pohybuji v politickém prostředí a mám dokonce i jakousi politickou paměť, opravdu mě zvedl ze židle projev prezidenta Václava Klause při 89. výročí založení našeho státu. Václav Klaus se v něm dle svých slov snažil „zpřehlednit důležitou problematiku“ zahraničních vztahů nejen s našimi sousedními státy. Média se ohledně projevu pak zabývala zejména prezidentovým obhajováním „jádra“. Mě ale ani tak nezajímá Klausovo environmentální cítění či projevy v OSN ohledně oteplování, jako spíš jeho angažmá v sudetoněmecké otázce.

Za druhý problém s našimi zahraničními sousedy prezident Klaus totiž označil: „…opakující se nastolování otázek poválečného uspořádání střední Evropy v nikoli nevýznamných politických kruzích u našeho souseda západního.“ Ačkoliv Klaus diplomaticky nezmínil výslovně problematiku Benešových dekretů a praktik Sudetoněmeckého landsmanšaftu, každému, kdo se alespoň minimálně zajímá o osud naší země, musí být jasné, že tomu tak je. Klaus dále v projevu uvedl: „Historii prožít znovu nelze. Zneužívat ji pro současné politické cíle je nepřijatelné a pro mírové a přátelské soužití v Evropě velmi riskantní, což si bohužel někteří málo uvědomují.“

A málo si to asi uvědomuje i sám prezident Klaus, který je zároveň čestným předsedou ODS. Strany, která v Evropském parlamentu (EP) vstoupila do klubu evropských lidovců, ve kterém zasedá i šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt. Posseltův landsmanšaft přitom trvale prosazuje směrem k ČR své majetkové i územní požadavky a snaží se poškozovat ekonomické zájmy českých firem a rozvojové záměry příhraničních regionů. Je to jako kdyby prezident ve svém projevu varoval před Republikány Miloslava Sládka a přitom by v českém parlamentu seděl Sládek spolu se členy ODS ve stejném politickém klubu. Není divu, že Posselt hlasitě vznáší nestydaté požadavky vůči ČR, když sedí v EP v jednom politickém klubu s poslanci strany českého prezidenta i českého premiéra. A za této situace pak není ani divu, že státní vyznamenání od prezidenta nedostali ti, kteří se snaží dodnes osvětlovat neblahou roli, kterou před druhou světovou sehrála Henleinova sudetoněmecká strana, kteří se vytrvale a hlasitě ohrazují proti požadavkům landsmanšaftu a kteří se dokonce odváží kritizovat premiéra za jeho nacistickou rétoriku. Jako například paní Anděla Dvořáková, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu. 

Ve svém článku Štrasburk není žádná trafika jsem před třemi roky psala o ceně politické duše a také o tom, jak se právě tehdy evropští poslanci za ODS zaprodali za místopředsednický post pro Miroslava Ouzkého. Od té doby se mnohé nezměnilo. Snad jen to, že ODS o post místopředsedy EP přišla. A že Jan Zahradil z ODS, který se v ČR pasoval na obhájce národních zájmů, již v Evropském parlamentu nemlčí jako ryba, ale v tomto roce se zatím zúčastnil dvou rozprav, čímž své skóre za dobu trvání svého mandátu zvýšil na celé tři projevy! O tom, jak se který „váš“ poslanec v Evropském parlamentu „činí“, se můžete dočíst zde. Stačí si jen kliknout na „svého“ politika a v oddílu „Parlamentní činnost“ si počíst a zjistit tak, co vlastně vámi zvolený politik v Evropském parlamentu vůbec dělá…

S čistým svědomím mohu říct, že jsem se svému předvolebnímu slibu „Nebudu mlčet ani v Bruselu“ rozhodně nezpronevěřila.

30. října 2007

www.bobosikova.cz

poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně strany Politika 21