Podle informací médií z posledních několika dní byli jako členové ODS identifikováni lidé podporující pravicový radikalismus. Dnes už bývalým členem ODS byl člověk organizující pochod extremistů v Plzni na výročí odsunu Židů do koncentračních táborů. Jako další přívrženec extremistů byl odhalen jeden člen ODS na severní Moravě. V obou případech se představitelé místních sdružení, v nichž tito lidé působili, vyjádřili tak, že o aktivitách svých členů neměli ani tušení. V případě plzeňského místního sdružení byl onen radikál ihned po zjištění skutečnosti z ODS vyloučen. Podobný osud čeká asi i na extremistu z Moravy. Tím bychom mohli záležitost teoreticky uzavřít. Přesto je však nutné k politováníhodné skutečnosti ještě cosi dodat.

Dnešní politické strany, snad kromě komunistů a lidovců, mají relativně velmi málo členů. Obě nejsilnější strany v Česku sice podle volebních preferencí přitahují více jak 50% voličů, samy však mají každá pouze kolem 20 000 členů. Proto obvykle zájem lidí o členství bývá s povděkem kvitován a zájemci o členství jsou bez průtahů přijati. Kromě toho se poměrně často objevují v tisku zprávy i o účelovém přijímání členů z důvodu zisku větší síly dané organizace v rámci regionu. Tyto problémy postihují vesměs všechny strany a jsou jakýmsi doprovodným jevem vnitrostranické politiky napříč politickým spektrem.

Odhalení dvou pravicových radikálů v krátké době v ODS může být i signálem jistého zvýšeného zájmu extremistů o zavedené politické strany. Některým extremistům se zřejmě jeví výhodné do standardní a v současnosti vládní strany infiltrovat a pokoušet se ovlivňovat další členy strany. Vzhledem k tomu, že schůze místních sdružení v případě ODS jsou poměrně řídké, většina členů se vidí pouze několikrát do roka a zcela jistě se nelze podivovat tomu, že představitelé místního sdružení nemusí vůbec o aktivitách svých členů v rámci pravicového extremismu vědět.

Přesto musíme ale vidět situaci politického extremismu v Česku mnohem šířeji. Zatímco pravicový extremismus velmi často v mediálním obraze splývá s činností nacionalistů a neonacistů, levicový extremismus bývá velmi nepřesně ohraničován na anarchisty. V Česku totiž ti hlavní levicoví extremisté – komunisté - sedí v klidu a pohodě v parlamentu. Přes mnohé pokusy o zákaz propagace extremních pravicových a levicových názorů pomocí symbolů, jakými jsou pěticípá hvězda, srp a kladivo či nacistický hákový kříž a názvu – komunismus - se díky spolupráci levicových stran v parlamentu nedaří takové návrhy zákonů prosadit. I díky dlouhodobě stabilní podpoře komunistů v Česku se společnost s existencí komunistů evidentně smířila. Mediálně se proto věnuje nejvíce pozornosti právě extremismu pravicovému, ačkoliv jeho praktický vliv na českou politiku je de facto nulový.

Česká politika se tak, díky stále velmi silné podpoře komunistů ve svobodných volbách, s politickým extremismem vypořádává stále pouze jednostranně. Jednostranně zaměřený mediální tlak na potírání pravicového extremismu je produktem tohoto stavu české politiky. V souvislosti s rychle se blížící prezidentskou volbou navíc opět stoupá cena extrémní levice. Komunisté se již ostatně vyjádřili pro Švejnara a názory představitelů komunistů se liší snad pouze v tom, zda Švejnara skutečně zvolit prezidentem či volbu prezidenta v první volbě zablokovat. Tím rozhodněji by měli prezidentští volitelé, kteří se otevřeně hlásí k odporu vůči komunistické straně, přemýšlet o tom, zda jejich případný hlas pro Švejnara nenahrává českým levicovým extremistům k posílení jejich skutečného vlivu na politiku. Lze se totiž oprávněně domnívat, že hlasy komunistů pro Švejnara nejsou zadarmo, ale že by mohly být zálohou na jejich vstup do levicové vlády v roce 2010, pokud by levice zvítězila ve volbách do poslanecké sněmovny.