28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Pohádka o politickém amatérovi

1.11.2013

Mezi podceňovaným Andrejem Babišem a přeceňovaným Milošem Zemanem

Vsobotu večer se ještě zdál být Andrej Babiš jen faktickým vítězem voleb. Pár hodin nato z něj sociální demokraté udělali jednoznačného vítěze. Andrej Babiš se musí smát, když čte, jak ho mnozí politici a glosátoři podceňují, jak málo vědí o jeho skutečné minulosti a jak naivně skáčou na jeho umnou stylizaci "já nejsem politik". Jistě se baví, když čte přemítání, kdo asi Babišovi dělá politického stratéga. Andrej Babiš s americkou agenturou PSB dokázal veřejnosti dokonale vnutit svůj obraz politikou nezasaženého byznysmena, který už má po krk všech zlodějin a korupce, a proto se rozhodl vzít věci do vlastních rukou a udělat tady už konečně pořádek. Prošlo mu to z mnoha důvodů, hlavně díky oslabeným médiím a standardním politickým stranám, až neuvěřitelně snadno. Nenarazil téměř na žádnou oponenturu. Jako když zkušená kurtizána přesvědčí, že je něžnou pannou.

Andrej Babiš nikdy v politice nebyl. O jejích útrobách a mechanismech moci toho ale ví víc než většina řadových straníků, komentátorů a politologů dohromady. Dokáže přitom dokonale mást. To, že nemá tušení, jak přesně funguje důchodový systém, jak vysoká je minimální mzda a nemá názor na výšku úhrad za státní pojištěnce z pohledu moci, vůbec nic neznamená. Andrej Babiš nejspíš do detailů ani netuší, co přináší zákon o státní službě, z nějž si udělal reklamní slogan. Moc dobře ale ví, jak se v politice vyjednává. Učil se to deset let v obou donedávna nejsilnějších stranách ČSSD a ODS. Když rozjede svůj úspěšný seriál nadávek na politiky, často ho prokládá větou "všechny je znám". Útroby obou stran, s nimiž se jeho protestní hnutí chystá do společné vlády, zná Andrej Babiš opravdu dlouho a dobře.

Nejsem žádná haškovská plastelína

Svých praktických znalostí od prvních povolebních chvil umně využívá. Když se Michal Hašek po pověření od prezidenta rozhodl zaříznout Bohuslava Sobotku, předsedu ČSSD zachránil Andrej Babiš. Postupně se v dávkovaných vzkazech z Azurového pobřeží, kam se uchýlil k bleskové povolební relaxaci, posouval od výroků, jak je "šokován, co se v ČSSD děje", a o "zradě voličů" až k rozhodnutí, že o vládě bude vyjednávat jedině se Sobotkou, přestože se mu Michal Hašek vtíral, jak jen to šlo, a rovnou přinášel na podnose křeslo ministra financí.

Andrej Babiš si dobře spočítal, proč je pro něj Bohuslav Sobotka výhodnější partner. Ty důvody jsou přinejmenším tři. Nechme stranou úvahy, že Babišovi se hodí co nejslabší koaliční partner, a těžké rozhodování, jestli je slabší Sobotka, nebo Hašek. Bohuslav Sobotka je v této chvíli v každém případě svéprávnější a autonomnější. Michal Hašek prokazuje každou hodinu víc a víc, že fakticky funguje na dálkové ovládání z Hradu. Přesně to se Babišovi nehodí. Jako jeden z mála totiž chápe, že Miloš Zeman rozumí jen síle. Kdyby naskočil na jeho projekt vlády s haškovskou ČSSD, stává se inferiorním typem, jimiž Zeman pohrdá. Když naopak postaví s autonomním Sobotkou vládu jako protiváhu k Hradu, jen tím získá. Předně respekt Miloše Zemana. Ten své názory o síle a pohrdání nijak netají. "Mám velmi rád tvrdé vyjednávače a vždycky se mi s nimi jednalo lépe než s jakousi plastelínou, která někdy ani sama neví, co chce," řekl Zeman v povolebním rozhovoru pro Týden na otázku, jestli bude někdo z ČSSD schopen držet krok s Babišem, který je znám z byznysu jako tvrdý vyjednávač. Proč být plastelínou s Haškem, když může být tvrďákem se Sobotkou?

Investice do moderní levice

Druhou výhodou spojení s ostřelovaným předsedou ČSSD je získání přízně nebo alespoň neutrálního neútočení důležitých společenských skupin levicově liberální městské inteligence, projektující si Sobotku do role moderního levicového politika, kterého tolik let toužebně vyhlíží. Týdeník Respekt, patřící financiérovi tohoto společenského proudu Zdeňku Bakalovi, Sobotku před volbami podpořil. Andrej Babiš už si chytře přes sponzoring koupil vlivné sportovce od tenistky Petry Kvitové po žokeje Váňu. Má ve své stáji celebrity od herce a zpěváka Vojtěcha Dyka po Karla Gotta s jeho Agrofert Tour. Teď si přes podporu Sobotky pořídí alternativnější pražskou kavárnu, aniž by musel investovat korunu a kupovat klikující autobus Davida Černého. Akdyž vidí, jak aktivisté táhnou na státní svátek vzniku republiky setmělým pražským Pohořelcem s nápisy "Za Sobotku, za demokracii", byl by amatér, kdyby takovou příležitost nevyužil. Velmi levně tak odvrátí pozornost od toho, že vede protisystémový protestní spolek.

Třetí důvod je právě reputační a prestižní. Pokus o odstranění Sobotky dal Andreji Babišovi ideální příležitost prezentovat se jen pár hodin po volbách jako zásadový lídr nerozležené strany, pečující o to, aby se u jeho koaličního partnera udržovaly dobré mravy a sliby voličům.

Pakt Babiše se Sobotkou a šéfem lidovců Pavlem Bělobrádkem vyřazuje Miloše Zemana ze hry o osud sociální demokracie a vlády. Prezident je sice schopný skoro všeho, politickou scénu podstatně vulgarizuje a barbarizuje, když za ním ale nastoupí trio předsedů se 111 hlasy, těžko se vyhne jmenování takové vlády.

Nikdo samozřejmě nemůže vyloučit, že sociální demokraté jsou v tak sebedestruktivní fázi, že se rozštěpí a žádnou vládní většinu nebudou schopni dát dohromady. Není také vůbec vyloučené, že pragmatik Babiš se s Milošem Zemanem později dohodne na mocenské kohabitaci. Nejdřív mu ale potřebuje předvést svou sílu.

Babiš zná své příští koaliční partnery velmi dobře. Někteří Sobotkovi blízcí spolupracovníci a rádci s ním dřív pracovali. Proto ví, jak a přes koho se šéfem ČSSD jednat. Lidovci Pavla Bělobrádka budí dojem čerstvosti s novými osobnostmi. Je to ale tradiční strana, která až do nástupu Martina Peciny v roce 2005 tradičně obsazovala křeslo předsedy antimonopolního úřadu. Jeho rozhodnutí byla a jsou pro budování Babišova Agrofertu, který je v několika oborech na hraně dominantního postavení, ještě zásadnější než rozhodnutí politiků.

Andrej Babiš teď bude ovlivňovat směřování země podstatně víc než Miloš Zeman. Vlastní čtvrtou největší firmu v zemi, média (včetně Lidových novin) a stojí a padá s nímpříští vláda. Je to zajímavý kontrast, jak je moc prvně jmenovaného podceňována a u druhého přeceňována.

LN, 30.10.2013