Již měsíce, vlastně roky mnozí komentátoři jako mantru opakují, že ODS je nepoučitelná. Musím s nimi souhlasit, tato strana již neví, co je logika. Kdysi jsem z ní dělal zkoušku, logika zkoumá objektivní podmínky správnosti, je to myšlenková cesta k daným závěrům nebo také empirická věda o myšlení. Je to filosofická matematika, což lze i obrátit.

Politické fandovství ale zákony logiky popírá, neboť spadá do psychologie, kde se vzorce aplikované matematiky používané logikou nemohou uplatnit. Takovému fandovi můžete předkládat tisíce důkazů a nikdy jej nepřesvědčíte; on např. absolutně věří v barvu bílou, jestliže černou barvu označil jeho guru za bílou. A takto myslí, jedná a u každých voleb bude volit zbytek voličů ODS – jejich fideismus je hoden obdivu; absolutní víra má vždy něco do sebe. Stejně jako u voličů KSČM. Nikoli "cogito ergo sum", ale "credo ergo sum"! Věřím, a proto existuji. Jsme velmocí filmových pohádek, na vánoční svátky běží v televizi pohádka za pohádkou. I já věřím pohádkám, ale jedné, co jsem poslouchal od roku 1992, již nemohu věřit. Jmenuje se Císařovy modré šaty. Je o názvech volebních programů ODS. "Svoboda a prosperita" (1992), "Rozvážně a odpovědně" (1994), "Jistota občana: Řád a pořádek ve svobodné společnosti" (1996), "S námi proti hazardu" (1998), "Manifest srdce a rozumu" (2000), "Nabízíme Vám pravici" (2002), "Když do EU, tak s ODS" (2003), "Stejné šance pro všechny" (2004), "Společně pro lepší život" (2006), "Řešení místo strašení", "Řešení pro budoucnost" (2009), "Řešení, která pomáhají" (2010), "Šance pro zodpovědné" (2012). Co si o tom myslet? Že císař je dnes opravdu, ale opravdu úplně nahý. Výše uvedené názvy dnes působí jako výsměch – dělala si z nás ODS již tehdy v 90. letech srandu? Dovedu si to představit: "A teď jim tam, vole, hodíme tuhle udičku, ta zabere". Fideisté nepotřebují programy, jim stačí císařův momentální převlek, dokonce věří i nahému císaři. Názvy by se daly pochopit ještě v 90. letech, ale po rozjetí korupce, klientelismu a počínající destrukci torza právního státu vypovídají jen o jediném – o nutnosti posoudit psychické zdraví vedení ODS a zahájit s ním detenční řízení. Ještě loni dávala ODS šanci zodpovědným, nikomu ovšem povinnost odpovídat za všechen právní marasmus Topolánkovy a Nečasovy vlády.

A pak že pohádky ve skutečnosti neexistují. Jsme dávno velmocí pohádek. Teď jsme zažili politickou volební pohádku. Moje kolegyně z Veřejnosti proti korupci, dobrá víla Táňa, porazila ODS. Ta pyšná arogantní strana, která svému kandidátovi dala na kampaň miliony a celý svůj aparát, prohrála s jednou chudou, možná naivní, ale ve svoji pravdu věřící pohádkovou vílou. Ženou, která se nebála kmotrů, velrybářů a mafiánů s miliardami. Naposledy se to stalo v květnu 1429, kdy Jana z Arcu, zvaná panna Lotrinská, dobyla Angličany obsazený Orléans, aby nadále byla slavnou pannou Orleánskou. Jana, chudá a nevzdělaná dívka z vesnice Domrémy, měla vidění, že archanděl Michael ji pověřil vyhnat Angličany z Francie a dovést dauphina ke korunovaci do Remeše. Jana to dokázala, přestože nikdy předtím nedržela meč a bála se pohlédnout na krev.

Měla Táňa, která i jako poslankyně byla pro svoje angažmá v politice jako poslankyně v 90. letech vysmívána zejména politickými profíky z ODS, také vidění? Jistě mnozí příznivci ODS volili jiného kandidáta než truchlivě vyhlížejícího MUDr. Přemysla Sobotku a nevolili stranu, ale i tak pohled na jejich kandidáta byl zoufalý. Po krajských a senátních volbách je to další varování ODS. Vlastně už to není varování – těch bylo plno, výsledek prezidentských voleb je signálem pro stisknutí červeného tlačítka: Mayday, Mayday!! Dobrá víla sestřelila šípem naděje, víry a lásky modrý bombardér? I když se už jako značně pochroumaný vlekl oblohou. Proč posádka nevyskočí? Na padácích by si mohli ještě zachránit životy. Ale to by museli mít pud sebezáchovy. Podle posledních výroků se zdá, že už ani ten nemají. "Výsledek byl tak příšerný, že se něco musí stát," řekl šéf sněmovního výboru pro obranu Jan Vidim. "Je třeba se pokusit o změnu obsahu a stylu vládní politiky. Zatím ta změna nenastala," uvedl Jiří Pospíšil. Ovšem úplně nejlepší je výrok prvního místopředsedy Martina Kuby: "Musíme dělat takovou politiku, aby hlasy voličů dostávali naši kandidáti." Tak sakra proč ji neděláte? Co se musí stát, jakou změnu, jakou politiku? A přece něco udělali. Pavel Bém byl přijat zpět do strany, samozřejmě ODS. Taková strana tady již byla, ve které byl pořád někdo mimo a pak zase brán na milost zpět.

Copak autoři těchto výroků nechápou, že již nejsou politiky, ale baviči? Nebo dříve tak populárními lidovými vypravěči, bez kterých se neobešla žádná estráda? A po amnestii již jde jen o estrádu. Jako jiné události v historii, i tato měla svoji premiéru již dříve, přesněji v květnu 1987, kdy se konal Sjezd dramatických umělců. Tam pronesl Miloš Kopecký svoji slavnou řeč:

Každá doba má své lidi. Jako je umění včas přijít, je i nemenší umění včas odejít. Vy - mnozí vás - kteří jste uměli včas přijít a splnit své poslání, jež bylo nezbytné a je tudíž stále úctyhodné, musíte první pochopit, že váš čas vypršel. Ten, kdo to pochopí, odchází možná někdy i tragicky, ale vždycky důstojně. Vy, kulturní protagonisté včerejška, jeho hlavní aktéři, nedopusťte už ve vlastním zájmu, aby na Vaši minulou činnost, v níž bylo mnoho dobrého, padly další a zbytečné stíny. Odejdete-li včas, to jest hned, může Vám být ještě poděkováno. Neučiníte-li tak sami, z vlastní jasnozřivosti, odejdete sice o něco později, ale odejdete, nepochybujte o tom, stejně, jenže ne už důstojně, nýbrž jako komické figury. Jestliže vám osud socialismu leží tak na srdci, jak stále ujišťujete, máte skvělou příležitost pro ten socialismus něco kloudného udělat a výrazně mu prospět: odejít. Bojíte se o socialismus? Bojíte se třídního nepřítele? Není lepšího a pádnějšího kladiva na nepřítele než důvěryplný lid, který co nejosobněji cítí, že socialismus je jeho vlastní zájem.

Vyměňme jen slovo "socialismus" za demokracii a jsme doma.