Jiří Paroubek, věrný své tradici, opět odvolával, co odvolal, a sliboval, co slíbil. Na tom asi překvapí už jenom to, že jeho požadavek na dokončení řádného mandátu současné Poslanecké sněmovny se zdá být z mnoha úhlů pohledu a z hlediska mnohem naléhavějších jednání o rozpočtu docela rozumným krokem. Rozbor důvodů, pro které by bylo lepší „to doklepat“ k blízkým a řádným volbám, však není cílem tohot článku. Tím je podřeknutí pana předsedy ČSSD, té ČSSD, která se zaklíná, že s KSČM nikdy, a slibuje zabránit návratu komunismu.

Jiří Paroubek v reakci na spekulace, že se ČSSD snad necítí dosti silná v kramflecích, odpověděl přesně toto: „Všechny výzkumy veřejného mínění potvrzují, že pokud by se volby do PSP konaly v termínu 9. až 10. října či v novém termínu 6. až 7. listopadu 2009, zvítězila by v nich ČSSD a byla by schopna sestavit silnou většinovou vládu.“ Tento výrok si můžete přečíst například na serveru Lidových novin, ale i na webu samotné strany. Což o to, podle průzkumu by ČSSD volby velmi pravděpodobně vyhrála, ale co ta většinová vláda? Podle průzkumů by se do PS PČR dostalo pět stran ČSSD, ODS, KSČM, TOP 09 a KDU-ČSL. Předseda Paroubek nemůže dát „silnou většinovou vládu“ dohromady s KDU, protože tato bude, pokud se do parlamentu dostane, příliš slabá. TOP 09 se spolupráce s ČSSD vedené paroubkem zřekla ústy předsedy Schwarzenberga a velkou koalici se svou účastí zase vyloučil samotný předseda ČSSD. Na koho nám tady tedy zbyl „Černý Petr“ spolupráce s ČSSD? Hádat třikrát netřeba.

Pan Paroubek se tzv. mediálně hodně snaží. Snaží se nevypadat tolik humpolácky, a tak si kupuje kvalitnější obleky, košile i kravaty, snaží se smazat nálepku ješity a monstra třeba „letním“ rozhovorem v magazínu MF Dnes a snaží se za každou cenu přesvědčit voliče, že nebude spolupracovat s KSČM. Nicméně tak, jako mu to v prvním případě kazí jeho příliš malé košile a křivé, nevhodně zvolené uzly na kravatách, a tak, jako mu to v případě druhém kazí jeho přezíravost k oponentům i protestujícím „dětem“, tak mu to ve třetím případě kazí jeho potřeba dokazovat všem okolo svou, byť jen potenciální moc. Přihlásil se veřejně k jediné možnosti, kterak by ČSSD mohla dát dohromady onu, jím tak nedočkavě vyhlíženou, vládu. Tak jako ve slavném povolebním projevu z roku 2006, kdy vzal poslance KSČM řečnicky pod svá křídla. Svými slovy o „silné většinové vládě“ prozradil o svém vzthau ke spolupráci s KSČM více než v mnoha rozhovorech. Jenže co naplat, když to podle průzkumů zase až tolika lidem nevadí.