K reakci politických špiček na setkání s dalajlámou

Často slýcháme názor, dlužno dodat, že většinově z levé části veřejného mínění, že se náš režim podbízí Spojeným státům a Evropské unii, že jsme jejich div ne politickou kolonií. Internetové diskuse jsou plné podobných vyjádření.

Jaká je ale skutečnost?

Ano, jsme servilní. Nikoli vůči Bílému domu nebo Bruselu. Jsme servilní, chcete-li poklonkující či přeuctiví vůči vládnoucím komunistům v Pekingu. Míra této servility je ohavná a pro mě jako občana ČR ponižující.

Co se stalo?

Do republiky přijel dalajláma a někteří politici udělali to, co je v každé svobodné a civilizované zemi naprosto normální: s hostem se setkali.

Za normálních okolností by ta zpráva nestála za mimořádnou mediální pozornost. Kdyby se ovšem kolem toho nestrhla politická hysterie, která připomíná to, co nejlépe vystihl rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek:

To, jak se zachovali někteří čelní čeští politici, mi připomíná způsob, kterým komunikovala protektorátní vláda s Berlínem nebo normalizační vláda s Moskvou.

A jak se vlastně zachovali?

Vystrašeni tím, jak se strýček Si, prezident kontinentální lidové Číny (autor uznává jako samostatný stát také Čínskou republiku na Tchaj-wanu), hněval a jeho režim Bratislavě nepokrytě vyhrožoval, když se slovenský prezident Andrej Kiska s dalajlámou před jeho příjezdem do ČR setkal, udělali něco, čím v mých očích klesli stejně hluboko jako Laura Antonelliová ve známém italském erotickém filmu z roku 1974 „Mio Dio come sono caduta in basso!“ Poslali do Pekingu „ujištění o loajalitě“.

Při studiu úplně jiného tématu jsem na hradním webu narazil na Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ČR (obr. 1). V něm Top 4 naší země (prezident, šéfové parlamentních komor a premiér), tedy nejvyšší politické osobnosti svobodné země, považovali za nutné ujistit představitele pekingského komunistického režimu, že „osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky“, kterou je respekt k „územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“.

Jsem něčím takovým vskutku šokován a znechucen. Zatímco Andrej Kiska se zachoval jako skutečný státník suverénní a demokratické země, naše čtveřice zareagovala tak, jak ve svém vyjádření naznačil rektor Masarykovy univerzity. Ani se mi nechce to opakovat, jak hluboce se stydím. Za všechny čtyři.

Ne, my se nebojíme Spojených států, nebojíme se ani Bruselu – z jejich strany nám totiž nic nehrozí, nanejvýš otevřená diskuse. Někdy ostrá, někdy možná „za hranou“, ale stále jen diskuse. Pokud se objeví jednotlivé názory, které můžeme vnímat jako výhrůžky (a ve vypjatých situacích posledních měsíců se to stalo, ne že ne), pak na ně opět můžeme reagovat v rámci demokratické diskuse.

Koho se tedy bojíme: komunistické Číny. Aby se nám nestalo to, co Slovákům. Bratislava byla Pekingem obviněna z toho, že schůzka Kiska – dalajláma „rozbila politický základ čínsko – slovenských vztahů“. (To musel stát na hodně vratkých základech.) Část věty v čínském prohlášení hovořící o „separatistické povaze dalajlámovy kliky“ mě téměř omráčila; vrátil jsem se do období té nejtužší husákovské normalizace.

Nejsmutnější na tom je, že čínská propaganda vedená proti dalajlámovi je založena na lži. Jak znovu budhistický duchovní vůdce Tibetu v těchto dnech v Praze připomněl, nejde mu o odtržení. Uvádím část reportu zveřejněného na webu Radia Proglas dne 17/10:

Dalajlama také ve své řeči (na Fóru 2000 – LSD) zdůraznil, že se nesnaží o odtržení Tibetu od Číny, z čehož ho obviňuje Peking. „My Tibeťané neusilujeme o samostatnost, o nezávislost Tibetu. Chceme však, aby ve svazku s Čínou byla dodržována lidská práva Tibeťanů, aby byla zachována buddhistická tradice Tibetu,“ řekl.

Stydím se za český postoj, jehož obludná podlézavost vyniká zejména ve srovnání s počinem prezidenta Kisky. Opět se o něco víc zvětšila propast mezi mými názory na zahraniční politiku svobodného, demokratického a suverénního státu a těmi, kdo mi v současné době vládnou.

Slovně se k lidským právům hlásíme (nelze jinak). A v praxi? Oficiální reakce Prahy na dění kolem dalajlámovy návštěvy hovoří za vše.

Jsou počiny našich nejvyšších, které bychom si měli pohříchu dobře pamatovat. Toto je jeden z nich.

obr. 1/ Z hradního webu

obr. 2/ Z tisku