Při oslavách 17. listopadu promluvil i katolický kněz a filozof Tomáš Halík. Ten nevidí problém v politicích, ale ve voličích. Je konečně třeba vyměnit voliče, nebo politiky?

„Před třiceti na tomto místě jsme odzvonili totalitě,“ začal svůj proslov. Úvahy o minulosti mají podle něj smysl jen tehdy, když nám poskytují hlubší porozumění dneška a připravují nás na budoucnost. „V tomto roce jsme několikrát na tomto náměstí protestovali proti konkrétním politikům. Ale problém není v politicích, ale ve voličích, kteří jsou ochotní nechat se zmanipulovat populisty,“ řekl před tisícovkami posluchačů.

Tomáš Halík tak využil projevu k tomu, aby označil jasného viníka současné situace. Je jím volič – a to „zmanipulovaný“. Tato „hluboká“ idea Tomáš Halíka stojí za podrobnější analýzu.

Začněme skutečně těsně po listopadu 1989. Máme prvního nekomunistického prezidenta po roce 1948 a blíží se první svobodné volby v roce 1990. Předpovědi volebních výsledků jsou tehdy ještě v plenkách, ale panuje ohromná důvěra ve změnu systému a k volbám přijde přes 90 % oprávněných voličů. Vítězí Občanské fórum (OF) a na druhém místě končí KSČ. Ta získá v českých zemích 13,4 % a na Slovensku dokonce 13,8 %. Pamatuji si, že to byla docela rána. Byly totiž předpovědi, že komunisté ani nepřekročí 5 %, což by je vyloučilo z účasti na činnosti tehdejšího Federálního shromáždění či na činnosti v České národní radě a Slovenské národní radě. Komunisté přesto získali svým způsobem neuvěřitelnou bezmála sedminu hlasů. Většina členů a rodinných příslušníků komunistů hlasovala pro svou stranu. Dozajista byl problém „ve voličích“. Tehdejší reprezentace OF na čele s Václavem Havlem odmítla zákaz komunistů a zcela jistě je chtěla porazit ve volbách. Komunisté byli poraženi, ale postupně se etablovali jako odpůrci změny společnosti v pluralitní demokracii a tržní ekonomiku – kapitalismus. Po třiceti letech jsou zatím jistě nejblíž výkonné moci tím, že tolerují menšinovou vládu hnutí ANO a ČSSD.

Po rozpadu OF se dominujícími politickými stranami v Česku staly ODS a ČSSD. Premiérem se po volbách 1992 stal Václav Klaus a byla zahájena transformace ekonomiky na tržní. Tvrdým odpůrcem Klause byl Miloš Zeman, který se stal předsedou ČSSD. Ten Klause kritizoval za „rozkradení republiky“ a vykládal s vážnou tváří o tom, že je v Česku „spálená země“. Po volbách 1998 se tito dva politici dohodli na toleranci menšinové vlády ČSSD, což se dodnes vykládá jako takzvaná „opoziční smlouva“. Ještě jednou se podařilo ODS zvítězit ve volbách v roce 1996, když byl předsedou ODS Mirek Topolánek. Vznikl ale takzvaný „volební pat“ a Topolánkovu vládu potopil Jiří Paroubek, předseda ČSSD s pomocí přeběhlíků - podobně jako si Topolánek zajistil schválení své vlády díky přeběhlíkům z ČSSD.

V roce 2010 sice volby vyhrála ČSSD, ale nebyla schopna vytvořit vládu, a tak ji vytvořila ODS na čele s Petrem Nečasem. Ten čelil jednak důsledkům světové finanční a ekonomické krize, ale navíc se dostal do hledáčku ÚOOZ a po zásahu policie na Úřadu vlády v červnu 2013 rezignoval. Volby na podzim 2013 ještě vyhrála ČSSD, ale nové hnutí Andreje Babiše získalo téměř shodný počet hlasů a Babiš se stal místopředsedou vlády. Po vypuknutí aféry Čapí hnízdo, kterou ČSSD maximálním způsobem živila v domnění, že na tom získá ztracené pozice, hnutí ANO posílilo a volby 2017 drtivě vyhrálo.

Výhra hnutí ANO má jednoho společného jmenovatele. Tím je ztráta pozic bývalých dvou dominantních stran, ODS a ČSSD. ODS zlikvidovala kauza Petra Nečase, ČSSD zlikvidoval Bohuslav Sobotka sázkou na kauzu Čapí hnízdo. To jsou všechno fakta notoricky známá. Nicméně problém tentokrát fakticky ve voličích není. V tom se Halík velmi plete. Babiš s hnutím ANO těžil a těží z politiky ODS a dalších takzvaných demokratických stran. I po dvou letech od voleb v roce 2017 se pozice opozičních stran příliš nemění, respektive stagnují. Občasný výkyv nahoru a dolů zaznamenávají Piráti. Čím že to předseda hnutí ANO „manipuluje“? Každodenně na nás zejména veřejnoprávní média chrlila a chrlí negativní zprávy o Babišovi, v podstatě jako na běžícím pásu. Byl dle médií jasně vinen za kauzu Čapí hnízdo tak dlouho, až státní zástupce konstatoval, že on ani jeho rodina žádný trestný čin nespáchali. Uvidíme, co na to vrchní státní zástupce. Opoziční politici ho doslova navádějí, aby případ znovu otevřel. To se ovšem děje v zájmu „demokracie“, zatímco Babišovi jde jen o osobní výhody a státní zástupce „ovlivňuje“.

Tomáš Halík se tak hluboce mýlí – za bídné volební výsledky dnešní opozice si mohou politici těchto stran. Strefují se do Babiše jako zdroje všeho zlého a voliči ho přesto podporují. Babiš má samozřejmě kliku v tom, že se české ekonomice v současnosti oproti situaci před deseti lety daří. Nemusí proto žádnou „manipulaci“ provozovat. Voliči ale nejsou, jak tvrdí Halík, „zmanipulováni“. Voliči jen mají své zkušenosti jak s ODS, tak s ČSSD, a žádný návrat k těmto stranám zatím neplánují. Zejména když v jejich čele stojí vůdci bez jediného nápadu, který by nekopl právě a jenom zase do Babiše.

Osobně se domnívám, že jedinou cestou k rehabilitaci tradičních stran je nové personální obsazení ve vedení, které místo kopání do Babiše vymyslí, jak voliče zaujmout. Zatím jen přesvědčují přesvědčené.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz