Základní instinkt Jany Bobošíkové

Někteří poslanci ODS založili reformní platformu a snaží se o návrat k vlastnímu programu. S opačným znaménkem to tady už jednou bylo. Krizi v roce 1997, kdy se nakonec ODS rozštěpila, předcházela snaha jejího tehdejšího místopředsedy Josefa Zieleniece o pověstné „rozkročení“. Chtěl rozmělnit jasné hodnoty v zájmu voličské přízně. Tehdy mu to tak úplně nevyšlo.

To až dnes pod vedením Mirka Topolánka se z ODS stalo nečitelné individuum, kde si člověk může být jist jen jediným: pro moc a výhody vládních křesel se spojí třeba i se zeleným čertem. A spolu s ním klidně začne devastovat prosperitu vlastní země. Pokud tedy má být zmíněná platforma výhybkou v kolejišti na cestě do pekel, pak je na místě jí fandit. Má šanci oslovit řadu lidí, kteří už nad ODS zlámali hůl. Ani já bych neztrácela čas zakládáním jiných politických struktur, kdyby se ODS držela svých idejí a principů namísto kšeftů, lží, podvodů a hrabivosti. A byla bych první, kdo by do takové strany rád vstoupil. A ještě bych se snažila k témuž přesvědčit další.

Třeba současného šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga. U zelených mu to nesluší. Konečně, má přece modrou krev. Nikdy halasně nemluvil o národních zájmech, a přesto se za ně bije jako lev. Hájí Temelín proti Rakušanům. Tedy proti těm, kteří si platili zelenou jihočeskou matku Kuchtovou, aby proti Temelínu bojovala v zájmu zničení energetické soběstačnosti, a tedy i konkurenceschopnosti vlastní země. Náš „atomový kníže“, jak mu Rakušané dnes říkají, jí na to kašle. Je šéfem diplomacie České republiky a dělá svoji práci. Na rozdíl od premiéra Topolánka, který Rakušany placené Kuchtové klidně svěřil ministerstvo školství.

ODS neměla špatný program. Jen se ocitl ve špatných rukou. Na činech záleží. Papír a obrazovka snesou všechno.

Psáno pro deník Metro

poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně Politiky 21