aneb Dvojí metr na exkomunisty
Čas od času zabrousím na Twitter prezidentova mluvčího. Tentokrát abych zjistil, zda a jak Jiří Ovčáček zareagoval na reakce na Milošem Zemanem šířený nesmysl, že se blboun nejapný vyskytoval na Madagaskaru.
Ačkoli pan mluvčí reaguje na kde co, v tomto případě je (přesněji bylo - do uzávěrky tohoto příspěvku) ticho po pěšině. Místo toho se Jiří Ovčáček pustil do generála Petra Pavla. Ten se vyjádřil kriticky k Zemanovu skandálnímu výroku, že české novináře se zatím vyhubit nepodařilo (na rozdíl od blbouna nejapného).
Zde odbočka. V jakékoli jiné západní zemi s vyšší mírou politické kultury by podobný výrok z úst nejvýše postaveného ústavního představitele vyvolal aféru, která by podle mého soudu znamenala nejen ostudu pro onoho politika, ale vyústila by minimálně v jeho veřejnou omluvu, když už by neskončila odchodem z funkce. U nás se to „vyřeší“ tak, že pár psů zaštěká (včetně autora tohoto textu) a karavana táhne dál.
Ale zpět ke kontroverzi Ovčáček vs Pavel. Hradní mluvčí udělal to, co může udělat kdokoli, kdykoli se to hodí. Vyhrabal mezi zaprášenou municí generálovu komunistickou minulost a vložil ji do hradního argumentačního kanonu. Konkrétně:
Když se Petr Pavel stydí za občany demokraticky zvoleného prezidenta, mohl by v rámci některého ze seminářů Evropských hodnot zavzpomínat na zlatá léta v ČSLA, za soudruha Husáka. Třeba, jak tehdy ocenil propagační publikaci pro vojáky a čím ho jako člena strany oslovila.
Viděno čistě formálně má Jiří Ovčáček samozřejmě pravdu. Petr Pavel sloužil za komunismu v tehdejší tzv. lidové armádě, byl členem komunistické strany a jeho nejvyšším velitelem byl prezident Husák.
Viděno v souvislostech je ale poněkud chucpe, když Pavlovi vyčítá komunistickou minulost někdo, kdo v postkomunistické éře našich dějin (po listopadu 1989) pracoval v komunistických Haló novinách.
A nejen to.
Pokud Ovčáčkovi vadí zmíněná komunistická minulost generála Pavla, musela by mu, chce-li hrát fér hru, vadit u každého aktivního politika a jiné veřejně činné osobnosti ve vysoké funkci. Začít by mohl třeba u svého šéfa, pokračovat u ministerského předsedy ... a jít tímto směrem dále a dál.
Lidí, kteří byli za totalitního režimu v KSČ, je obrovské množství. Pokud se jich netýká lustrační zákon (ať už si o něm myslíme cokoli), působí či působili v nejrůznějších funkcích (k velké nelibosti antikomunistů, nutno dodat). Pokud někdo ukáže prstem pouze na jednoho z nich, jak to udělal 31. srpna na Twitteru Jiří Ovčáček, když kolem něj se nachází bezpočet exkomunistů dalších, čouhá z toho účelovost jako sláma z bot. Řečeno bez servítků: je ta jeho pravda poněkud podlá.
Je smutné, že k takovýmto manýrům se uchyluje „muž ve službách krále“ - tiskový mluvčí prezidenta České republiky, která se hlásí k morálnímu odkazu TGM.