Velkolepý vstup hnutí ANO do parlamentu a do vlády souvisel s ohromením voličů manažerským přístupem osobností, jež se prohlašovaly za nepolitiky. Andreji Babišovi to vydrželo ještě pár dní poté, co usedl do ministerského křesla. S hezkými předvolebními slogany si ale navěky nevystačí ani ta nejlépe marketingově obhospodařovaná formace.

Časem tak Babiš přidal výroky o řádných hospodářích. A nyní jsme se konečně dočkali vstupu představitelů ANO na zahraniční půdu. Důležité to je přinejmenším ze dvou důvodů. Babiš se může pasovat do role muže, který u nás zavádí to, co úspěšně vyzkoušeli jinde. Zároveň se dočkáváme mezinárodního ukotvení hnutí ANO, které je podobně důležité jako ukotvení ideové.

Minulý týden jsme ve vysílání Českého rozhlasu Plus mohli slyšet rozhovor s Andrejem Babišem po návratu z jednání ministrů financí Evropské unie. Byl doslova pohlcen souhrou s kolegy, zejména v otázce fiskálního paktu. Posluchačům se ale též svěřil s tím, jak rychle navázal cenné kontakty. Sedí mezi ministry Švédska a Francie a notuje si s nimi. Ministři z Německa a Rakouska jej už pozvali na návštěvu. Zatímco ve Sněmovně spatřuje Babiš žvanírnu, jednání rady evropských ministrů jej evidentně uspokojuje více.

S rolí špičkového politika a ústavního činitele se sžívá nejen šéf hnutí ANO, ale i jeho další reprezentanti ve vládě. Se zahraničními recepty v různých oblastech slíbili pracovat ministři dopravy a životního prostředí Antonín Prachař a Richard Brabec.

Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová patrně bude pečená vařená hlavně v Bruselu, kde bude mít co vyjednávat ohledně čerpání prostředků ze strukturálních fondů unie. Z titulu funkce se ve velkém světě bude pohybovat i Martin Stropnický – byť jeho komentáře ke krymské krizi působí spíš jako rozprávění nezávislého pozorovatele, než jako oficiální stanoviska ministra obrany členské země Severoatlantické aliance.

Představitelé hnutí ANO tak získávají tu nejlepší politickou školu. Její zásluhou si snad uvědomí, že nelze s vaničkou vylévat i dítě. Jinými slovy, že deformaci české politiky v minulých letech není vhodné napravovat demontáží kompletní zastupitelské demokracie. K ní by mohlo být nakročeno například omezováním diskuse v Poslanecké sněmovně, o něž poslanci ANO usilují.

Babišovo hnutí bývalo kritizováno za nedostatečné pravo-levé vyhranění a za sepsání programu až na poslední chvíli. Zaznívala též výhrada, že mu chybí zahraniční partneři. To už je však minulostí. ANO se sblížilo s Aliancí liberálů a demokratů pro Evropu, což je třetí největší frakce v Evropském parlamentu, hned po lidovcích a socialistech. Její předseda Guy Verhofstadt si Babiše pochvaluje. Prý je skromný a má dvě hlavní vlastnosti dobrého politika – poctivost a touhu věci měnit.

To už je docela dobrá reference, byť daná jedním setkáním, nadto z uskupení, v němž donedávna působila jepičí česká strana LIDEM. Pokud se ale ANO skutečně bude profilovat jako liberální subjekt fandící evropské integraci, získáme o něm důležitou informaci. S tím koresponduje i evropská kandidátka ANO, na níž nalezneme v Evropě známého diplomata a lobbistu Pavla Teličku a další kandidáty s podobným zázemím.