Zatímco po německých volbách zasedne ve Spolkovém sněmu o jednu stranu méně, české volby, které proběhnou na sklonku října, mohou podle sociologických průzkumů počet parlamentních stran zvýšit. Šanci na zisk mandátů mají ČSSD, KSČM, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, hnutí ANO, Strana práv občanů – zemanovci (SPOZ) a v některých šetřeních i Strana zelených. Zasedne-li ve Sněmovně šest a více stran, zesílí politický chaos a rozdrobenost politického spektra.

Levice má šanci získat přes padesát procent hlasů. Rozdělí si je sociální demokraté s komunisty a možná též s SPOZ, která osciluje okolo pětiprocentní hranice a jejíž čestný předseda zastává prezidentskou funkci. Na výsledku ČSSD záleží, bude-li udávat politickému dění tón premiér, pravděpodobně Bohuslav Sobotka, ze své pracovny ve Strakově akademii, nebo prezident Miloš Zeman z Hradu.

Ještě větší starosti má ale pravice. Na ODS, která si v minulosti navykla být určující silou, se valí pohroma: dveřmi za sebou bouchají fanoušci Václava Klause a ve volbách ji může zastínit nejen TOP 09 charismatického Karla Schwarzenberga a čiperného Miroslava Kalouska, ale i hnutí ANO, jež vybudoval a zaplatil miliardář Andrej Babiš. Právě z něj se stává černý kůň voleb, který by dokonce mohl skončit na pásce třetí, za ČSSD a KSČM.

Babiš je mucholapka na rozčarované pravicové voliče. Ideologická klišé občanských demokratů nezabírají a TOP 09 za sebou vleče neúspěchy svých ministrů spravujících resorty práce a sociálních věcí či kultury. Donedávna vládnoucí pravicová koalice selhala v boji s korupcí i s obřím státním dluhem. Místo toho rozbouřila veřejné mínění církevními restitucemi nebo zneužíváním vojenské tajné služby, které iniciovala někdejší šéfka kanceláře premiéra a dnes již nová manželka Petra Nečase Jana Nagyová.

Kampaň Andreji Babišovi tak dělají jeho pravicoví konkurenti sami. Jemu už jen stačí poukazovat na své podnikatelské úspěchy a prezentovat atraktivní jména na svých kandidátních listinách – emeritního rektora Masarykovy univerzity v Brně Jiřího Zlatušky, bývalého ministra, diplomata a herce Martina Stropnického, ale i dalších osobností známých regionálně i republikově. Kandidáti jsou aktivní na sociálních sítích, země je oblepena jejich billboardy. Program ANO zveřejnilo až na poslední chvíli a představuje kompilaci nápadů demokratické pravice i demokratické levice.

Potíž je v tom, že základní Babišův záměr – řídit stát jako firmu – je v rozporu s podstatou parlamentní demokracie. A nebylo by žádným překvapením, kdyby to po volbách některé individuality v dresu ANO pochopily a odešly.

Obecně platí, že nejsnáze se štěpí strany bez historie, osvědčené značky a zaběhané struktury. Častěji je drží pohromadě krátkodobá loajalita k vůdci, nikoli programu, ale další sociální vazby bývají chatrnější. Když se z etablovaných stran trousí jednotlivci, dá se to přežít. Jenže odliv z malých rychlokvašených subjektů může vést k atomizačním tendencím. Už v předešlém volebním období jsme mohli sledovat, jak se z malé strany, Věcí veřejných, odloupla formace LIDEM a nádavkem ještě Hnutí pro sport.

Zdá se, že českou pravici čeká podobný osud jako slovenskou. Chybí důvěra veřejnosti, přirození lídři i schopnost se domluvit na společném postupu. A aby nebylo problémů málo, časem může přijít krize na levici. Dusno je v sociální demokracii a otevřené války se vedou u zemanovců. Blížící se volby tak politickou krizi v ČR nevyřeší, pouze náležitě nasvítí.