POLITIKA: Po volbách jako před volbami
Na jedné straně je sto mandátů trojkoalice reprezentujících sto mandátů poslanců stran, které se dohodly na společném koaličním programu, na druhé straně sto mandátů levice ČSSD a KSČM, které nejsou kompatibilní ani programově, ani politicky. Stále totiž platí usnesení sjezdu ČSSD zakazující ČSSD spolupráci s KSČM na vládní úrovni. Paroubek tak zastupuje v nejlepším případě pouze 74 mandátů poslanců ČSSD. Jeho nabubřelost a vystupování jménem celé české levice je dílem jeho vlastním "napoleonským" komplexem, dílem naprostého selhání autonomní politiky komunistů. Předseda komunistů Filip je tak na nejlepší cestě stát se hrobařem české komunistické strany. Pokud se tak doopravdy stane, budou zásluhy Paroubka o politický vývoj v našem státě přeci jenom možná posuzovány poněkud příznivěji.
Návrh předsedy lidovců Kalouska na to, že by se základem programového prohlášení trojkoaliční vlády mohlo stát "deset předvolebních slibů ČSSD", je nápad hodný země Jaroslava Haška. Tento nápad by snad mohl troufnout podle Karla Steigerwalda pouze příklon ČSSD k rovné dani. Pokračuje tak naruby politická přestřelka předvolební propagandistické akce ČSSD pod názvem ODS mínus.
Mezi praktická povolební uspořádání, tj. tolerance "půlkové" trojkoalice ČSSD, menšinové vlády ODS, velké koalice a tzv. úřednické vlády s dočasným mandátem do předčasných voleb, tak zasahuje faktor času. Každé takové možné uspořádání totiž rychle ztrácí na legitimitě. Pokud jsem zde psal o tom, že se pánové Klaus a Zeman svými dohodami, dosaženými v relativně krátkém čase, ukázali jako politici velkého formátu, představili tak určitý precedens hodný následování. To, že dnešní situace vypadá stejně dnes jako těsně po volbách, je "zásluhou" ČSSD a Paroubka osobně. Proti trojkoalici nenabízí ČSSD vůbec nic. Chce pouze otevřený bianco šek na volbu předsedy poslanecké sněmovny a odmítá cokoli nabídnout jako ústupek.
Tzv. dosluhující vláda Jiřího Paroubka se mimo jiné stačila proslavit tím, že vrcholní představitelé státní moci nerespektují ustanovení pravidel silničního provozu. Pokud Paroubek navrhoval "amnestii" pro řidiče přistižené na padesátce s rychlostí 51 km/h, zřejmě tím měl na mysli své členy vládního týmu a jim spřátelené osoby. Nejvíce mne ale nadzdvihlo, pokud se na "obranu" prezidenta policie Husáka svým "obdivuhodným způsobem" postavil Jiří Pehe v MfD z 26.7.2006. Pehe vznáší otázku, zda se redaktoři MfD nedopustili tím, že sledovali Husákovu zběsilou jízdu stejných dopravních přestupků?!?! Inu dopustili, pane Pehe, dopustili. Měl by jim být proto odebrán řidičák na minimálně rok a měli by absolvovat přezkoušení a zaplatit pořádnou pokutu?!? Potom by snad mohl být Pehe spokojený, protože by pravda a láska zvítězila?