Ani nahá, ani oblečená. "Nechceme shodit vládu, nechceme předčasné volby – a nechceme ani zvýšení daní." Tak se na kongresu ODS vyjádřil Ivan Fuksa, jeden z modrých rebelů. Chytrá horákyně si s nesnadným zadáním poradila. Jak jinak než kompromisem.

Je ale použitelný kompromis při řešení "Fuksovy věty"? Prostému člověku, jímž se cítí být i autor tohoto příspěvku, se celá věc může jevit býti řešitelnou spíše ve stylu "buď – a nebo". Buď nedojde ke zvýšení daní, nebo padne vláda.

Nepřeje-li si Fuksa a spol. pád vlády za současného nezvýšení DPH, měl by říci, jak to udělat. Vlastně měl odpověď na tento rébus přinést samotný kongres. Ne že by tomu někdo věřil, ale voliči mají právo brát politiky za slovo. (Chtějí-li, abychom brali vážně to, co "říkají" na předvolebních bilboardech, a na základě této důvěry jim svěřili moc, pak musí počítat s tím, že je budeme brát vážně kdykoli.)

Hlasování o daňovém balíčku bylo přece odloženo kvůli víře v předpoklad, že ODS si na kongresu vyřeší vnitřní rozpory. Toho jsme svědky nebyli. Jediným hmatatelným výstupem je výzva na adresu modrých rebelů, aby respektovali většinový názor - a zvýšení DPH podpořili. Ti o tom ale nechtějí ani slyšet.

Jejich návrh, vyjádřený Ivanem Fuksou, aby premiér Nečas dal příkaz ministru Kalouskovi daně nezvyšovat a zbývající miliardy najít jinde zní trochu jako politická science fiction. Daňový balíček je dílem koaliční shody a tak je na něj nutné nahlížet. Představa, že oba koaliční partneři budou tančit tak, jak "tluchořovci" pískají má hodně daleko do reality.

Zapomenout nemůžeme ani na to, co bylo z vládních míst řečeno na adresu balíčku poté, co byl dolní komorou nejprve přijat (13. července – též za přispění hlasů Tluchoře a spol.), pak Senátem odmítnut (16. srpna) a posléze definitivně poslán k ledu dolní komorou (5. září – taktéž za přispění hlasů Tluchoře a spol.): do písmene stejný návrh balíčku bude Poslanecké sněmovně vrácen znovu, přičemž kabinet jeho osud spojí s osudem svým.

Modří rebelové chtějí, aby premiér Nečas z balíčku vyjmul bod o zvýšení DPH. Činí tak podle svých vyjádření proto, aby ODS nešla proti vlastnímu programu. Proč jim cesta do protisměru nevadila při schválení balíčku v červenci, můžeme se ptát. Leč nás, nečleny a nevoliče ODS, by mělo víc zajímat něco jiného. Že kdyby premiér udělal to, co modří rebelové chtějí, porušil by tím své vlastní slovo, které máme všichni v živé paměti: že na balíčku vráceném Sněmovně se nebude nic měnit.

Případné porušení programu té které politické strany je primárně věcí oné partaje, jejích členů a voličů. Nedodržení slova daného premiérem je zásadnější problém. Je to něco, co by mělo zajímat nejen koaliční partnery ODS, ale všechny občany bez rozdílu.

Chtějí-li totiž politici zastavit pád vlastní důvěryhodnosti, a řečníci na kongresu ODS téměř o ničem jiném nemluvili, pak by měli vzít na vědomí, že "slovo dělá muže". A zařídit se podle toho.