"Nešlo to po dobrém, teď to půjde po zlém," pravil můj otec v situaci, kdy jsem po ně­kolikátém vážném varování neuposlechl tátova příkazu a šel jsem například jezdit (a tím i hlučet) na vozíku "ložisáku" na asfalt do Lidnerovy ulice v Praze Libni, kde byla naše zá­kladní škola s odpoledním vyučováním, které jsem touto svou adrenalinovou sportovní aktivitou rušil.

Nutno přiznat, že táta mne při fyzických trestech nijak nešetřil a páskem mi na holé zadnici nadělal pěkně červené pruhy, které pak byly zřetelné a citlivé po několik dnů. Ještě, že nežil v těchto dnech. To by byl nejspíše osočen nějakou pseudosociální pracovnicí za týrání svěřené osoby. Kdoví, zda by za to dokonce nešel sedět. V té, z rodičovského hlediska idylické době jsem si tedy několik dnů neposeděl ani já. A věřte mi, bylo to správné! Nakonec se totiž ze mne vy­klubal docela slušně vychovaný kluk, dnes již tedy dědek.

Když čtu denní tisk a zprávy na internetu, opakovaně se ujišťuji o tom, že naše poli­tiky, ani ty v mém věku, rodiče pořádně a pravidelně neřezali. Škoda ran, které padly vedle, že? Oni se teď díky této nevychovanosti bezostyšně řídí heslem:

"Kradu dobře, kradu často, kradu rád!"

Člověk to ani nemusí vyhledávat, a přesto si přečte, že poradce ministra Vondry bral na odměnách měsíčně víc peněz, než dostává sám ministr. Pak se dozví o drahých cínových vojáčcích, o tabletách na hubnutí, zápalných šňůrách, letadlech Casa, obrněných transportérech Pan­dur, o pronájmu letadel Gripen, o praní prádla …

Vedle toho se hledá někdo, komu chybějí miliardy z privatizace Mostecké uhelné, toho času uvázlé na kontu ve Švýcarsku. Vše ale vypadá tak, že státu nechybějí. Ve státním roz­počtu však ano. Tak je ministr financí vytáhne zvýšením daní z prostých daňových po­platníků. Bývalý ministr dopravy Řebíček nakupuje drahé jachty, Slavie, vily v Itálii, apart­mány v Dubaji, Stanislav Gross už má nakoupíno dlouho, a jmény podivně zbohatlých politiků a úředníků bych mohl popsat ještě mnoho stránek.

Masové rozkrádání tohoto státu prostřednictvím soudně nepotrestatelných politiků a státních úředníků nabírá stále na intenzitě. A navíc si teď státem placení lékaři začínají vynucovat své mnohatisícové platy, i když se prokázalo, že mnozí z nich jsou korumpováni dalšími desítkami tisíc od výrobců léků. V době, kdy nastupující nová celoevropská krize nejspíše připraví spoustu poctivě pracujících lidí ve výrobní sféře, kteří však nemají koho vydírat, o tisíce korun z jejich nízkých platů.

Tato situace už se mi jeví jako dlouhodobě neudržitelná. Po dobrém to s rozkradači a korupčníky nejde. Takže už se těším na chvíli, kdy konečně zaplníme Václavské náměstí a v masovém měřítku uplat­níme, doufám, že jen v přeneseném smyslu slova, ta dvě mým tátou úspěšně prověřená li­dová moudra: "Když to nešlo po dobrém, tak to půjde po zlém" a "Škoda facky, která padne vedle!" Jinak se těch našich politických a úřednických "kradáků" nezbavíme. Dobrovolně totiž zcela jistě neodejdou.