Poslední dobou se mi zdá, že Zemanova invazní eskadra si počíná takřka srovnatelně s okupačními vojsky.

Samozřejmě v nadneseném slova smyslu. Nikdo nestaví nikoho ke zdi, neprosazuje svou vůli zbraněmi ani terorem. Zatím. Miloš Zeman nejen že Ústavu ohýbá, ale už ji naněkolikrát stačil přeložit a udělat si z ní vlaštovku.

Původně jsem chtěl dnes psát o něčem jiném, ale ono to tak nějak začíná do sebe zapadat, byť, pravda, jde spíše o spekulaci založenou na několika reálných událostech. V prvé řadě se zmíním o extempore bývalého ředitele televize, nyní červencového ministra kultury Jiřího Balvína.

V lednu proběhlo výběrové řízení na nového šéfa Národního divadla. To vyhrál Jan Burian, dlouholetý šéf plzeňského divadla JKT. Na konci ledna byl jmenován s tím, že do křesla šéfa Národního divadla usedne až 1. srpna a do této doby povede Národní divadlo prozatímně provozně technický ředitel Václav Pelouch.

Po delší dobu se nový ředitel připravoval na převzetí funkce. Ono také převzít zlatou kapličku není záležitost několika málo vět. Ve čtvrtek, kdy se ujal své funkce, si nestačil ani vypít ranní kávu a už byl odvolán ministrem Balvínem.

Takový krok nemá obdoby. V reakci na ministerský vyhazov, dokonce bez udání důvodu, odstoupila vedení Opery Národního divadla a Státní opery Praha. Prý to není nic proti Janu Burianovi, ale proti způsobu jeho výběru. Balvín se nechal slyšet, že do konce srpna vypíše nové veřejné výběrové řízení. Jenže kde Balvín v té době bude? (V pátek Rusnok poručil vrátit Buriana do čela ND a Balvín promptně vyhověl - pozn.red.)

Takřka neuvěřitelná čistka proběhla ve vedení Českých drah. Neřeším osobu pana Žaludy, osobně si myslím, že měl odejít už dávno, ale právě styl odvolání, kdy nový ministr nejprve vymění řídící výbor a přes něj vyhodil pět ze šesti možných zástupců dozorčí rady. Nově sestavená dozorčí rada pak vyhodila celé vedení ČD, a tak během dvou dnů proběhla revoluce v Českých drahách.

Vláda stačila povyházet přes padesát lidí, a to v době, kdy je de facto vládou nelegitimní a především bez mandátu a důvěry Sněmovny. Počíná si jako invazní komando, které bleskově nahrazuje odvolané lidi svými vlastními, pokud možno spjatými se SPOZ.

Nyní k druhé věci. Šlachtův ÚOOZ žádá po Sněmovně vydání kamerových záznamů a další údaje, aby mohl mapovat pohyb poslanců. Jde o ony trafiky pro exposlance, přičemž Nejvyšší soud už jednou konstatoval, že cokoli, co by bylo dáváno do souvislosti se složením mandátu, je netrestatelné právě pro netrestatelnost poslanců za jejich politické rozhodnutí.

Jinými slovy, že nelze použít jako "odvážnou právní konstrukci" trestného činu nic, v čem figuruje netrestatelnost poslance za jeho složení mandátu. Státní zástupce Ištvan a šéf ÚOOZ Šlachta ale dál pokračují ve hledání skulinek.

Opět neřeším, o koho jde, ale žádat Sněmovnu o vydání kamerových záznamů kvůli monitorování pohybu poslanců je už trochu moc. Co trochu, pořádně přes čáru. Máme parlamentní demokracii a Sněmovna by neměla být místem, které si policie sleduje a snaží se najít chybějící důkazy pro to, aby mohla nějakého poslance obvinit.

Nestal se žádný násilný trestný čin, došlo k politické dohodě. Pokud připustíme, aby policie zasahovala takovýmto způsobem do politiky, aby si policie a státní zástupce doslova vybrali, kterou dohodu budou kriminalizovat a kterou ne, to je skutečně nepřípusný zásah moci výkonné do moci zákonodárné. To už konstatoval Nejvyšší soud, ale jak vidno, pro Ištvana a Šlachtu asi ne dost nahlas.

A nyní se dostáváme k oné spekulaci, která se přímo nabízí. Vláda padá poté, co jsou zatčeni exposlanci a sekretářka premiéra. Z toho, co se veřejnost dozvěděla, vyplývá, že jediné, co Ištvan má v ruce, je případ žárlivé milenky, která zneužila vojenské zpravodajce ke sledování manželky premiéra.

Na začátku se mluvilo o kmotrech, kteří se v klidu rekreují a posměšně vzkazují, že kdyby s nimi náhodou chtěla policie mluvit, tak má přijet do Monaka, anebo dávají dopředu avízo, kdy se vrátí. Policie v jejich případě za celé dva měsíce neudělala zhola nic.

Byly zadrženy stamiliony korun a několik desítek kil zlata. Policie neví, komu patří, pouze se domnívá, že jednomu z kmotrů, Janouškovi. Byly do sebe spleteny tři případy, peníze a zlato. Výsledkem je právě jen ona žárlivá milenka.

Prezident po pádu vlády jmenuje svou vlastní vládu, v které se to jen hemží jeho příznivci, sponzory a bývalými komunisty. Problémy dvou ministrů s financemi jsou doslova smeteny se stolu a nová vláda začíná úřadovat. Takový "fičák" je neuvěřitelný.

Jsou vyhazováni lidé ze svých postů a na jejich místa přicházejí ti, kteří jsou nějak spjatí se SPOZ nebo jsou těmi zasloužilými. To vše se děje v neuvěřitelném tempu. Uvědomme si, že vláda byla jmenována před třemi týdny a za tři týdny povyházela přes padesát lidí. Bez jakéhokoli mandátu či důvěry Sněmovny.

Pokud si spojíme tyto dvě události dohromady, pak se nabízí účelové obvinění z korupce (na tu veřejnost jasně slyší) premiéra a okolí, dosazení Zemanových lidí do vlády (jako odborníci, na to také veřejnost slyší) a máme zde destabilizaci demokratického řádu naší země.

Je jasné, že přátelé, sponzoři a lidé zavázaní odměnou (trafikou) udělají vše, co uvidí na očích notorického virotika. Máme zde vládu, která si počíná jako utržená bez řetězu, a hrozí, že její řádění bude pokračovat i po vyslovení nedůvěry.

Pokud byla objednávka sestřelit Nečasovu vládu a hlídat poslance, pak není nic jednoduššího než v tom pokračovat a kriminalizovat každého, kdo by se stavěl na zadní. A to už máme parádní náběh k policejnímu státu či dokonce autoritativnímu režimu a la Lukašenko.

Lidé nevěří, že by se mohla vrátit totalita. Může, a velice snadno. Demokracie je slabá a pokud někdo využije jejích slabin, snadno může soustředit moc do vlastních rukou. Ústavní zvyklosti jsou idiotské, řekl Zeman a chová se podle toho. Vše se zaobalí do hesel, na která veřejnost slyší, a intelektem méně obdaření voliči (těch je většina) budou takovým krokům tleskat a ještě je oslavovat.

Chci věřit tomu, že Miloš Zeman nechce být nějakým diktátorem, ale, bohužel, spousta věcí tomu nasvědčuje. Ono už jen koncentrování moci do vlastních rukou, ovládnutí klíčových postů ve státní správě a významných podnicích, držení parlamentu v šachu strachem z policie, to je hodně nebezpečná záležitost. Nerad bych se dožil toho, abych znovu musel skrývat svůj názor.