Poražení z voleb se určitě v mnoha věcech před volbami spletli a pletacími dráty kmitají i po nich. Že měl Pavel Bém, natěšen Topolánkovým debaklem, mluvit spíše o Waterloo než o Armagedonu (nebo o sedlácích u Chlumce), je pouze úsměvné.

Že Petr Tluchoř po spočítání 60 % hlasů pořád hlásal, že výsledky ve velkých městech ten výprask odvrátí, bylo svou dětinskou vírou dojemné. Zato popletení samotných předsedů deklasovaných stran jsou až neuvěřitelná. Bráno odzdola, plete se Martin Bursík, když tvrdí, že zrovna voliči zelených k volbám nedorazili, a tak jeho stranu regionálně vynulovali. Pan předseda se ostatně neplete, jen mlží, a ve skutečnosti při své inteligenci ví, že jeho voliči (v relevantním počtu) zkrátka neexistují. Kde a jak je poztrácel? Na rozdíl od koaličních partnerů přímo politikou v krajích, centrum zelených to už jen doladilo, když své "kaťušky" přemlouvalo silou.

Doprava je (a to bohužel) bolavé místo zelených v totálně motorizované společnosti. Nepřu se o smysl petice proti výstavbě dálnic, nekritizuji protesty proti paralelní rychlostní silnici R 52 ani odpor proti stavbě úseku D 3 v Posázaví. Téměř v každém kraji jsou zelení v podobném dopravním střetu. Voliči jim prostě ukázali, co si většina z nich o jejich boji myslí.

Plete se Jiří Čunek, když neúspěch korunovaný ztrátou jediného hejtmanství svaluje na válku policajtů a novinářů proti němu, jakož i na brutální propagaci ODS a ČSSD.

Cudně tak obešel hlavní lidovecký malér zvaný církevní restituce. Je celkem jedno, že jejich osud dnes balancuje nad okrajem propasti. Většina veřejnosti vnímá složité kauzy přes redukovaná sdělení a ta drží v paměti. Třeba to, že v době sociálního přiškrcování prosazovala KDUČSL plán, jak nasypat 270 miliard ze státního "těm farářům"; to je v naší sekulární zemi jasná předvolební sebevražda.

Mirek Topolánek se plete, když porážku svaluje na své kraje, které ho úspěšně přemluvily, aby rezignoval na centrální předvolební kampaň. Modří hejtmani nepředváděli národu folklór zvednutých prstů a vulgárních průpovídek. Neprosazovali svou politiku skrze neoficiální kamarádská doupata, umístěná přímo ve vládní budově.

Neposílali novináře do análních dálav. Nezavedli u nás z kanálů vytěženou přeběhlickou kulturu. Když v krajích něco prosazovali, nevysílali na to julínkovskocikrtovskou hororovou úderku. Topolánek to prohrál hejtmanům, nikoli naopak, a centrální kampaň by na tom nemohla nic změnit.

Slušivý svetřík lze naopak vidět pod pletacími dráty volebního vítěze. Podaná ruka Miloši Zemanovi je od Jiřího Paroubka mistrovský tah. Návrat zhrzeného expředsedy na 90 procent nehrozí, natolik se Zeman neponíží. Ani nemůže přiznat, že Melčák s Pohankou jsou pod jeho vlivem. Před jeho milci z ČSSD je však Paroubek vyvázán z obliga. Snažil jsem se, přátelé.

Právo, 20.10.2008