Cílem každé opozice je svrhnout vládu a vyvolat předčasné volby, v nichž je šance ujmout se moci. Na počínání Jiřího Paroubka z tohoto pohledu není nic pozoruhodného. Co je však neuvěřitelně nepochopitelné, je to, že když se mu podařil první krok, tak se mu roztřásla kolena a předčasných voleb se začal bát jako čert kříže. Zdá se, že plán B, který by jasně říkal, co se bude dít po pádu vlády, socialisté vůbec nemají a ani nikdy neměli.
Celé to je jeden velký a úspěšný plán P neboli pitomost, která bude stát občany tohoto státu poměrně dost peněz.

Destruktivní Sněmovna

Česká ekonomika přes všechna hrozivá čísla odolává krizi poměrně zdatně, firmy sice propustily tisíce lidí, ale zdá se, že propouštění je alespoň na čas u konce a firmy se snaží adaptovat na nové, daleko tvrdší podmínky. A nutno přiznat, že přes všechno hloupé regulační úsilí minulých vlád i Evropské unie a budování sociálního státu, který nám žádný strýček nikdy nezaplatí, a tudíž nikdy nebude v západoevropské podobě existovat, je pružnost českých firem poměrně vysoká.
Zkrátily pracovní dobu, omezily investice a hledají nové trhy, jak se dá. Je však jedna zásadní záležitost, s níž se vyrovnat nedokážou, a tou je nově vzniklá vnitropolitická nestabilita. Krátkodobě se sice nic zvláštního nestane, ale signál vyslaný v úterý Sněmovnou bude mít ze střednědobého a dlouhodobého hlediska silně devastující účinek.
Kredit země, která se rozumně potýká s krizí a nemá problémy krachujících východoevropských ekonomik, pád vlády zásadním způsobem devastuje. Jedinou metodou, jak omezit ekonomické důsledky politické krize, je pouze rychlé řešení v podobě sestavení nové většinové vlády se silným mandátem nebo nové volby v nejkratším možném termínu. Nic takového však není pro ČSSD přijatelné a to s sebou nese zřetelné národohospodářské náklady.
Vládní protikrizový plán, který získal mezinárodní uznání a respekt, se nyní těžko podaří uvést do praxe, protože ho opozice zablokuje a koalice ji nejspíše nedokáže přehlasovat. Místo toho bude ČSSD prosazovat své destruktivní návrhy na masivní posílení sociálních dávek a zvýšení důchodů a celosvětový protikrizový unikát v podobě navýšení podnikových daní. Důsledkem pravděpodobně bude ztráta tisíců pracovních míst, která mělo zachránit snížení sociálních odvodů. V rozvalené Sněmovně začne předvolební boj. Během něj je dost lákavé rozdávat z cizího, a tak je možné, že část z těchto opatření projde. ČSSD se pak bude dál tvářit, že za dopady těchto nesmyslů je odpovědná vláda v demisi, a Paroubek s Rathem se tomu hodlají místo otevřeného volebního střetu zbaběle posmívat kdesi za bukem nějaké imaginární vlády odborníků. Ta bude sice vzývána, ale nikdy ustavena.
Zdá se navíc, že sami socialisté netuší, co mají dělat a co od takové vlády chtít. Například Bohuslav Sobotka se včera dožadoval, aby tento dočasný kabinet stanovil datum přijetí eura, což je nejspíše projev dočasného euforického pominutí smyslů. V situaci, kdy není ani náhodou jasné, jak a kdy bude Česko i vlivem rozbití vlády schopno plnit maastrichtská kritéria, a kdy protikrizové návrhy ČSSD směřují k tomu, že rozpočtové kritérium nebude splněno nejspíše nikdy, je tenhle požadavek zcela mimo zdravý rozum.

Sobotkovo blouznění

V této souvislosti je vážnou komplikací, že pád vlády s velkou pravděpodobností zastaví spuštěné privatizační projekty. Výnosy z prodeje státního majetku mohly pomoci ministerstvu financí udržet potřebu státu půjčovat si od bank v přijatelných mezích. A to je velmi důležité, protože nyní si budou půjčovat největší a nejsilnější státy a pro ty menší to bude znamenat horší podmínky, tedy především větší úrok a kratší splatnost státních dluhopisů. Banky si také přirazí rizikovou prémii za politickou nestabilitu. O miliardy tak vzrostou náklady státu na obsluhu dluhu. Ten by byl v případě, že by Bohuslav Sobotka jako ministr financí v Paroubkově vládě dodržoval svůj vlastní reformní program a mezinárodní závazky, o nějakého čtvrt bilionu menší a prodeje státního majetku by nebyly tak akutní. Dopředu tak socialisté kopou do kotníku vládu, o níž jsou přesvědčeni, že bude opravdu jejich vládou.
Pokud však voliči pochopí, co jim slepička ČSSD snesla k Velikonocům, tak se tohle jejich přesvědčení může velmi snadno proměnit v nedostižný sen.

MfD, 26.3.2009

komentátor týdeníku Profit