Tato vládní koalice skončila. Reformy (a nový styl a boj s korupcí) se ukázaly být méně významným cílem než nové mocenské aranžmá.
Skončila rozhodnutím TOP 09, neboť bez ní by předseda vlády nemohl ohlásit odvolání předsedy koaliční strany z vlády. Skončila proto, že ať už by i stejná koalice slátala jakoukoli vládu, chyběla by elementární vzájemná důvěra. VV utrpěly od partnerů příliš těžké a iracionální rány a k vyřízení VV bylo použito příliš evidentní denunciace. VV je z koalice jednoduše vyháněna.
Aféra VV skončila odchodem pana Bárty dříve, než začala, a to, co následuje, je už úplně jiná hra.
Není sporu o tom, že VV je těžce poškozena. Kdekdo připomíná, že jde o stranu umělou, byznys, podnik atd., a tyto a jiné antipatie mají značnou sílu. Ale to má být novinka? Tyhle výhrady vznášeli od počátku koaliční partneři, kteří mají stále větší starost s vlastní důvěryhodností. Neboť slíbený nový styl a rozhodný boj s korupcí ne a ne začít.
Ministr Bárta byl odstraněn na základě naivní operace, která mohla uspět jen za podmínky, že se jí chopí koaliční partneři. Především nešlo o názorový střet uvnitř VV; odpovědí na něj bývají frakce, střety na půdě stranických orgánů, ba založení jiné politické strany. Dosud ale nikdy vyprovokované předání peněz a denunciace s online mediální pozorností. Pamatujeme rozličné stranické otřesy, Sarajevo kupříkladu. Přestože spiklenci nesli odium zrádců, jednali sice trochu plaše, ale korektně a odešli do nové strany. Stejný odsudek nesli slavní přeběhlíci, ale i oni jednali srozumitelně; udělali, co chtěli, a zaplatili za to.
To, co aranžovali pan Škárka a slečna Kočí, je jiného druhu. To není politický střet, ale předstírání loajality a současně obstarávání kompromitujících důkazů. Pak ohromí sdělením, že šéf jim dává peníze, čímž se má mít samozřejmě za to, že jde o úplatek; ministr odstoupil, ale stále ještě nevíme, zač se mělo uplácet. Slečna Kočí pochopila, že jde o úplatek, okamžitě, ale ani ona peníze nevrátila, ale odnesla k notáři jako důkaz. Čeho, krom toho, že peníze dostala? Že by faktický šéf strany uplácel obálkami své poslance, to tu ještě nebylo; že jim poslanecké platy bral, to ano, vzpomeňte na republikány. Ale opačně? Milé by na tom bylo, že by tak činil ze svých úspor, jinak je obecně zvykem uplácet místy v orgánech státních společností. Tedy z prostředků veřejných. V tom ale dosahují vrcholných výkonů všechny koaliční strany.
A hlavně: o úplatcích se už nemluví. Najednou jde o očištění od firmy ABL a veřejnost je konfrontována s privátními lejstry z trezoru pana Bárty a nepřekvapivým zjištěním, že detektivní firma vyvíjela detektivní činnost. Napsal-li pan Bárta, že politická moc nese ekonomické výhody a státní zakázky, znamená to, že tento princip objevil? Tady je koaliční pohoršení zvlášť pokrytecké, jak trefně konstatoval pan Schwarzenberg.
Nejsem voličem VV, ale zaznamenávám, že poprava této strany založila novou kvalitu a zase o patro níž. Je napříště akceptována denunciace jako politický nástroj. Mocenský provoz je prioritou politických stran a na ideje (reformy) dojde jindy.
Tudíž se hledá plán B. Alternativy jsou jasné, jen bych připomněl, že jedna z nich, velká koalice, byla vždycky nejschůdnějším aranžmá zachraňujícím staré politické kariery. Reformám však nesvědčí.
Jeden velmi emeritní politik k věci poznamenal: „Hele, stará parta rozebírá nováčky.“ Já tak jasnozřivý či informovaný nejsem a doufám, že kontakty bývalé šéfky klubu VV s předsedou vlády byly náhodné. Ale kdyby tomu tak náhodou bylo, pak bych hlasoval konečně už jednou pro předčasné volby. Ačkoli bezpečně vím, že tentokrát už opravdu nebude koho volit.
LN, 11.4.2011
Autor je advokát