Pirátská strana usedla v dalším německém zemském parlamentu. Angela Merkelová a CDU utrpěla největší porážku v historii. Volby v nejlidnatější spolkové zemi většinou předurčují výsledky voleb parlamentních, ty se konají již za 18 měsíců. Severní Porýní-Vestfálsko je čtvrtou spolkovou zemí, ve které Piráti uspěli, na podzim bodovali v berlínských volbách a následně v zemských volbách v Sársku a Šlesvicku-Holštýnsku.

Nyní získali s výsledkem 7,7 procent 20 poslaneckých křesel. Aktuální průzkumy jim ve volbách do spolkového parlamentu přisuzují až 13 procent a předstihují i Zelené. "Hlasování v Severním Porýní-Vestfálsku je vzhledem k více než 13 milionům tamních voličů tradičně vnímáno jako "malé německé volby", jejichž výsledek v minulosti už několikrát předznamenal politické změny v Berlíně," konstatuje ČTK. CDU neuspěla s politikou škrtů, které v regionálních volbách zvolila jako hlavní téma. "Angela Merkelová byla po Bádensku-Württembersku a Hamburku znovu ponížena. Ona i její princ Röttgen zůstali ležet v prachu, jako by prohráli boxerské utkání," cituje Aktuálně.cz server Spiegel Online, který komentuje neúspěch místního lídra CDU a spolkového ministra životního prostředí Norberta Röttgena.

Zemskou premiérkou zůstává sociální demokratka Hannelore Kraftová. "V Severním Porýní-Vestfálsku je oblíbena. Její politika investic do ekonomiky a vzdělání kontrastuje s úspornou strategií Merkelové," uvádí zpráva agentury Mediafax.

Co vlastně stojí za úspěchem německých Pirátů? Zakladatel první Pirátské strany Rick Falkvinge se zamyslel nad úspěšným volebním tažením v Německu. Úspěch vidí v pěti bodech. Němečtí příznivci pirátské myšlenky si od počátku uvědomovali, že půjde o dlouhodobý projekt a že výsledky nepřijdou hned. Podařilo se jim využít prvního úspěchu švédské Pirátské strany, která pronikla do Evropského parlamentu, a své aktivity spojili s jedním z protestů proti zavádění cenzurování internetu. Tím se jim podařilo nabrat první členy. Volební výsledek ve volbách do Evropského parlamentu jim zajistil první finance ze státní podpory a umožnil je využít na kampaně, které stranu zviditelnili přímo v ulicích. Čtvrtý důvod úspěchu vidí Falkvinge v rozšíření původně úzce zaměřeného programu Pirátů. Kriticky reflektuje švédskou zkušenost, kdy po úspěšných evropských volbách přišel neúspěch ve volbách parlamentních.

Pátým důvodem je průlom právě v Berlíně, v tomto důležitém evropském městě s liberální a alternativně kulturní tradicí. Ten zajistil mediální vlnu, na které se Piráti vezou dodnes. V diskusi na Falkvingově stránce jeden z čtenářů zdůrazňuje i skutečnost, že Německo je v současnosti v mnohem lepší ekonomické kondici než většina ostatních zemí a že pirátská témata (autorské právo, neutralita sítě, bezplatné připojení na internet) oslovují populaci, která má zajištěné základní jistoty a nemusí řešit existenční problémy.

Přesto řada politologů i politických komentátorů stále pochybuje o trvalém uchycení pirátských stran v politickém systému. "Důvodem rychlého nárůstu jejich obliby je, že jsou noví, a to teď stačí. Nicméně dlouhodobě ne," citují Lidové noviny politologa Gero Neugebauera z berlínské Svobodné univerzity. "Nejsme jenom protestní stranou. Máme program, mluvíme za generaci lidí socializovaných internetem," reagoval před časem na takovou kritiku Christopher Lauer, jeden z berlínských pirátských zastupitelů, kterého cituje server Eurozprávy.cz. A jeden z jeho kolegů dodal: "Tohle je začátek konce starých elit."

Otázkou je, nakolik může podobných úspěchů dosáhnout také česká odnož Pirátské strany. Její předseda Ivan Bartoš s lehkou ironií okomentoval německé volby slovy "Bundestag je na dostřel". Jenomže pražské malostranské parlamentní, neřkuli vládní paláce, a patrně i jednotlivá hejtmanství jsou zatím pro irácky v nedohlednu. Důvodů je víc. Jednak, jak už bylo řečeno, v Německu je silná generace mladých lidí vyznačujících se bytostným příklonem k alternativní kultuře a životnímu stylu. Německo je v tomto směru mnohem dál než my, a to zejména díky nepřežitosti demokratického vývoje aspoň v západní části Německa. Ostatně samotný Berlín byl kosmopolitní kolébkou už ve 20. letech minulého století, tak je na co navazovat. My jsme mnohem konzervativnější, bojíme se nových věcí, což je ostatně patrné i v tom, jak lidé vnímají většinu tzv. malých neparlamentních stran, a to neplatí jen o Pirátech, ale třeba také o Svobodných demokratech či Občanech.cz.

Druhý brzdný faktor, který s prvním souvisí, je otázka pirátské reprezentace. Jak jejich předseda Ivan Bartoš, tak místopředseda Mikuláš Ferjenčík, kteří jsou mediálně nejvíc vidět, na první pohled demonstrují svou alternativnost, a tím nepochybně přitahují jednu část populace, ale zároveň odpuzují tu druhou, podstatně větší. Tím nechci radit, Pirátům, aby se ostříhali a koupili si kravaty, vůbec ne.

Ale měli by získat do svých řad výraznou veřejně známou tvář, třeba i z kulturní oblasti, která nevyvolává tak kontrastní reakce. A konečně třetí věc: Piráti musí, stejně jako jejich němečtí kolegové, mnohem masivněji vstupovat do jiných témat, než je jen boj s cenzurou internetu, který stál u jejich zrodu. Musí se vymezit, kde stojí v otázkách ekonomických, sociálních, ale třeba i bezpečnostních. Protože přinejmenším tyto tři okruhy jsou podstatné pro život každého z nás a většinou jsou také rozhodující v každých volbách. Stávající česká politická scéna je dnes v tak rozháraném stavu, že tu zjevně existuje šance na kvalitativní změnu. A tu může mnohem spíš přinést subjekt nový a nepropojený s nedávnou minulostí. Budou-li to právě Piráti, záleží především na nich.