Koaliční strany mohou mít radost. Ve Sněmovně jejich vláda hladce získala důvěru a podle průzkumu SANEP by je nyní volilo dohromady padesát procent voličů. Nejdůvěryhodnějším ministrem je šéf resortu financí Miroslav Kalousek, což také napovídá o vztahu podstatné části občanů k jeho plánům.

Máme před sebou pevnou vládu, přinejmenším početně a co do odhodlání. Přesto se třenicím nevyhne.

První problém pro ni představují chystané reformy. Některé části populace se již začínají bouřit. Jako první zaměstnanci ozbrojených sborů. Doutná to mezi pracovníky ve státní správě a mezi učiteli. Odborové svazy nevylučují, že jejich členové vyjdou do ulic. Kriticky naladění intelektuálové založili iniciativu ProAlt, jejíž první prohlášení, zaměřené proti záměrům Nečasova kabinetu, ještě před zveřejněním podepsala stovka lidí, od filozofa Václava Bělohradského po výtvarníka Jiřího Davida.

Ustojí koaliční strany tyto poryvy? ODS nejspíš ano. TOP 09, zůstane-li jednotný její poslanecký klub, patrně také. Zato Věci veřejné se jednak prezentují jako sociální svědomí koalice, jednak jsou závislé na referendech svých sympatizantů. Pokud se budou dožadovat změkčení vládního programu a ministr Kalousek bude proti, může se jednoho dne koaliční projekt sesypat jak domeček z karet.

Další potíž je ideového, ba ideologického rázu. Zatímco vláda vznikla jako průnik různých stran a světonázorů, své bezprostřední okolí staví premiér Nečas naprosto čitelně – z hodnotových neokonzervativců, ekonomických neoliberálů a v neposlední řadě též z euroskeptiků.

Ministr zahraničí je sice stoupenec evropské integrace, ovšem premiér dá v evropské tématice na Michala Sedláčka (pravděpodobného tajemníka pro evropské záležitosti) a Romana Jocha. Tento šéf Občanského institutu má mít na starosti též lidskoprávní otázky, přičemž mu vůbec nevadí označení „antikocáb“. Nesouhlasí s teorií antidiskriminace, po chuti mu nejsou potraty, měkké drogy, homosexuálové, feministky, islamisté…

Ve zdravotnictví bude ministerskému předsedovi radit exministr Tomáš Julínek, kterého neváhá kritizovat ani dnešní ministr Leoš Heger.

Sbor poradců povede Martin Říman, který byl již v minulosti Topolánkem označen za „hlavního ideologa ODS“. Zastánce minimálního státu Říman se může čelně střetnout se správci portfolií, která se týkají veřejných služeb. Kromě toho je často zmiňována vazba Římana, ministra průmyslu Kocourka, ale i řady ministerských náměstků na firmu ČEZ.

Přijde souboj „jestřábů“ a „holubic“, při němž bude lítat peří? Zaklesnou se do sebe liberálové a konzervativci, euroskeptici a eurooptimisté? Dotaz se tentokrát týká všech koaličních parlamentních klubů.

Touze Petra Nečase po vládě silně vnitřně i navenek se dá rozumět. Pokouší se také, aby její pověst odrážela realitu. Takový Václav Klaus si druhdy na reformátora a konzervativce jen hrál. Nečas chce být poctivější. Unese to jeho vlastní partaj? A unesou to koaliční partneři?

Jakékoliv námitky proti vládním aktivitám jsou zatím přehlíženy. S opozicí se ve Sněmovně nikdo nebaví, nikdo nepře, nikdo nediskutuje. Médiím se rozdávají silácké výroky. Nespokojení občané jsou marginalizováni. Vláda soudí, že si to může dovolit – a sociologická šetření jí to zatím potvrzují. Voličské nálady však jsou vrtkavé a politická konkurence ostrá. Uvidíme, zda premiérovi a jeho ministrům vydrží sebevědomí i do období po podzimních senátních a komunálních volbách…

Psáno pro server Naši politici.cz