Odhodlání k úsporám se tluče se sliby, které zatíží výdajovou stránku státního rozpočtu
Pětikoalice politických stran, jež se počíná ujímat vlády, podepsala koaliční smlouvu, která kromě v zásadě běžných opatření, upravujících vnitrokoaliční život včetně případných sporů, přinesla i koaliční program. Ten se patrně stane základem pro vládní programové prohlášení.
Skoro každá nová vláda brzy zjistí, pokud to její členové neví předem, že navzdory předvolebním deklaracím má jen docela úzký manévrovací prostor. Mnoho problémů se prostě nedá řešit o moc jinak, než jak k nim přistupovala předchozí garnitura, poněvadž zkrátka mají své objektivní parametry, s nimiž pouhá politická vůle mnoho nezmůže. Voliči jsou sice plni očekávání, doufají v příchod nějaké nové éry, ovšem nejviditelnější proměna se často zpravidla týká sestavy vládnoucích osob, nikoliv obsahu přijímaných rozhodnutí a zákonů.
Programové prohlášení pěti koaličních stran (předpokládejme, že Piráti vstup do vlády nakonec schválí) nabízí poměrně obsáhlé a docela přehledné shrnutí problémů, které Českou republiku a její občany sužují a které by musela tak jako tak řešit každá vláda. Avšak sumář je to v zásadě příliš obecný a na konkrétní opatření docela skoupý. Evidentně vznikl poskládáním návrhů od jednotlivých koaličních subjektů, často i od jejich jednotlivých představitelů či představitelek. Například věta „budeme dále zvyšovat atraktivitu Aktivních záloh“ zřetelně nese rukopis žhavé kandidátky ODS na ministryni obrany Jany Černochové. Metoda „pejsek s kočičkou pečou dort“ se však aplikovala s jistou opatrností tak, aby se, alespoň prozatím, nikomu neudělalo špatně.
Uspokojit všechny nelze
Nicméně i v tomto ohledu se v textu programu najdou výjimky. Věta „vrátíme působnost lustračního zákona na členy vlády“ cílí na končícího premiéra a na jeho případný comeback. Proklamace „zastavíme práce na kanálu Dunaj–Odra–Labe a zrušíme jeho územní rezervy v dotčených obcích“ pana prezidenta určitě nepotěší. Radost by mu mohl udělat příslib: „Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací.“ Ten ale zase může způsobit bolehlav pirátskému kandidátovi na post ministra zahraničí Janu Lipavskému. Ne, uspokojit všechny opravdu nelze…
Pětikoaliční programová deklarace je však zpravidla dosti nekonkrétní. Rýsující se vláda chce každopádně budovat či spíše nepřímými nástroji budování podpořit. Ovšem výkřiky typu „stavme funkční, přátelská města, ne mrtvé rezidenční zóny“ se hodí spíše do nějakého architektonického manifestu. Například v oblasti dopravy pětikoalice hodlá stavět vysokorychlostní tratě i dálnice, propojovat železnici s jinými typy dopravního spojení i zvýšit konkurenci. Zamýšlí též například „zakročit proti daňovým únikům“, a dokonce „tvrdě zakročit proti nelegálnímu hazardu“. A rovněž „odstřihnout“ firmy z daňových rájů od veřejných peněz. A také řešit „problém odlivu dividend do zahraničí“ a zvýhodnit „reinvestice zpět do české ekonomiky“. Ale konkrétní recept, jak přesně chce deklarovaných cílů dosáhnout, v programovém nástřelu opravdu většinou absentuje.
Budiž, zpřesnění lze očekávat v programovém prohlášení vlády, a především následně v jejích konkrétních krocích. Leč teprve pak záměry z papíru přejdou do reality, kde však snadno narazí. Na odpor zájmových skupin či lobbistů, na příliš úzkou soutěsku mezi horami mandatorních výdajů, na zatím pod koberec zametané rozdílné názory jednotlivých koaličních stran, nebo na vzájemnou rozpornost určitých opatření. Odhodlání k úsporám se totiž již v koaličním programovém dokumentu často „tluče“ se sliby, které nesporně přinesou výdaje ze státního rozpočtu.
Covidový bobřík mlčení
Konkrétních opatření najdeme v prohlášení skutečně pomálu. Kromě již zmíněných jistě stojí za pozornost zrušení EET, zavedení korespondenčního hlasování pro Čechy v zahraničí či zvýšení povolené rychlosti na dálnicích na 150 kilometrů za hodinu. Ovšem prý jen „v úsecích, kde to bude možné“.
Vláda se každopádně bude muset vypořádat s rostoucím zadlužením, s potřebou zavést léta odkládanou důchodovou reformu, s energetickou krizí a inflací. A hlavně s tím, o čem programové „předprohlášení“ pozoruhodně (skoro) mlčí: s covidovou pandemií a jejími přímými i nepřímými důsledky – které již hodně ovlivňují, ba přímo zhoršují řadu problémů uvedených výše. Covidový bobřík mlčení pravděpodobně odráží vědomí, že vláda bude muset reagovat hodně operativně, v závislosti na situaci v době jejího jmenování a krátce po něm. Ale i strach z nevole veřejného mínění, vrčivě naježeného proti restriktivním nařízením či povinnému očkování, byť třeba aplikovanému jen u vybraných skupin obyvatelstva. Tedy proti opatřením, jež doporučuje když ne devět, tak osm z deseti expertů určitě.
Koaliční sumář problémů a náznaků jejich řešení lze proto asi nejlépe zhodnotit pomocí citátu z Nového zákona: „Po jejich ovoci je poznáte.“ Ale na úrodu si ještě nějaký čas musíme počkat.
Autor je politolog
LN, 10.11.2021