Volby za dveřmi, začíná další nákup důchodců. Česko je zkrátka zemí, kde důchody rostou nezávisle na ekonomické situaci. Jak dlouho ještě?

Kolik na hlasy dvou a půl milionu seniorů pobírajících starobní penzi padne letos? Ze zákona, který nařizuje zvyšovat důchody o inflaci a polovinu růstu reálných mezd, by se příští rok měly penze zvýšit o 450 korun měsíčně. K této vyvolávací ceně Andrej Babiš přihazuje dvě stovky, Jana Maláčová přidává tři stovky.

Důchody, jejichž průměr je dnes na částce 15 350 korun, jsou tedy nyní pro příští rok nad 16 tisíci. Jenže licitace není u konce a kdoví, zda nebude pokračovat rouškovým číslo dvě, které se vyplatí v září. Ve stejné době bude předložen i návrh státního rozpočtu, ve kterém se důchodci dozví, kolik jim štědrá vláda přisype k penzi nad zákonem stanovenou mez.

V pravý čas, obojí zůstane v čerstvé paměti, až penzisté půjdou počátkem října volit.

Nasnadě je otázka, kolikrát si to ještě vláda bude moci dovolit, než státní finance spadnou z útesu. Jen blázen může věřit ujištění, které loni pronesl premiér: „Důchody porostou nezávisle na ekonomické situaci země, protože navyšujeme mzdy a máme vyšší odvody sociálního pojištění.“

Zachrání to Brusel?

Bezuzdné utrácení za koronavirové pandemie a daňové kutilství prodražují dluh a rozvrací státní finance. Stamiliardové schodky, které vláda dělá a které plánuje také pro příští roky, jen potvrzují, že v její politice převážil princip po nás potopa. Pro ten je charakteristický jiný Babišův výrok: „Co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030?“

Je patrné, že za rozpočtových deficitů a v nereformovaném důchodovém systému s propadajícím se penzijním účtem půjde vylepšení současných důchodů na úkor penzí budoucích důchodců.

Pravda, na stole už je reforma od Komise pro spravedlivé důchody. Ministryně práce ji předložila vládě a tvrdí, že může být do voleb „v pohodě“ přijata. Je však patrné, že to není reálné. A především je zjevné, že reforma by nevedla k udržitelnosti penzí, protože neřeší jejich financování. Nezabývá se tím, kde na spravedlivé důchody vzít (a nekrást), až po roce 2030 začne do penze odcházet početná generace Husákových dětí.

Maláčová počítá s tím, že rozjezd reformovaných důchodů bude v příštích pěti letech financován z Národního plánu obnovy. Jinými slovy – penze nám bude dotovat Brusel. A dál? Řečeno slovy klasika – „kdo ví, co bude za pět let“. Třeba konečně začneme kutat lithium a stát zbohatne tak, že problémy s financováním penzí nadlouho pominou.

Udělejte si vlastní reformu

Pravda, navržená penzijní reforma by byla v lecčems užitečná. Třeba v tom, že by poskytla přehlednější uspořádání důchodů. Našinec by konečně získal v reálném čase představu, s jakou státní penzí může počítat. Mohl by si také spočítat, kolik dostane zpátky z toho, co státu odvedl, a tak si ověřit, že při zvyšujícím se podílu důchodců v populaci bude jeho bilance se státem bezpečně v mínusu. (Je v něm už dávno.)

Achillovou patou je však právě chybějící plán na financování, takže by neudržitelnost systému samotná reforma mohla nakonec prohloubit.

Mohlo to ale skončit jiným výsledkem? Nebyl snad problém už v samotném názvu Komise pro spravedlivé důchody, která měla v popisu práce hledání chimérické (zejména genderové) spravedlnosti a nad ní strávila spoustu drahocenného času?

Je přitom zjevné, že jsme potřebovali spíš Komisi pro udržitelné důchody, která by už od prvního dne kladla důraz na fiskální stránku věci. Taková komise by mohla dospět k poznatku, že stát se stárnoucí populací nemusí vše utáhnout.

A mohla by třeba navrhnout, aby průběžný penzijní systém, v němž ekonomicky aktivní lidé platí penzi seniorům, byl z podstatné části nahrazen zvýhodněným systémem kapitálovým, ve kterém si lidé povinně investují na vlastní penzi.

Zatím však v této zemi má hlavní slovo premiér, který tvrdí, že na (státní) penze bude, i kdyby trakaře padaly. Ti, kteří patří ke generaci Husákových dětí, by na to každopádně spoléhat neměli. A pokud to ještě neudělali, rychle se zařídit po svém – na důchod si šetřit bez státu. Jinými slovy, udělat si vlastní penzijní reformu.