Tak nám začala zuřit válka. Předvolební. Na první pohled to tak nemusí vypadat, ale jde o zachování svobody, demokracie a národní suverenity. A válka zuří naplno. Jako by mezi dneškem a volbami neměly být žádné prázdniny. Jenže prázdniny budou, kdo by si nepotřeboval odpočinout a trochu si vyčistit mozek od každodenní běžné zátěže. Ale pozor, mnoho demagogů a propagandistů čeká právě na okamžik, až své mozky vypneme. Není nad nepracující mozky uondaných voličů.

Mozky mimo provoz jsou totiž prvotřídní materiál k obracení předvolebních předsevzetí. Volební stratégové a poradci se předhánějí v zaručeně vyzkoušených návodech, jak zvýšit upadající volební preference. Nejčastěji ještě větším omíláním nepravd a polopravd ve svých médiích. Zkrátka doufají, že o prázdninách nás konečně dostanou. Proto soudím, že prázdniny neprázdniny musíme zůstat ve střehu.

Nakonec i já sám jsem zjistil, že myslet se dá třeba i při sekání trávníku nebo uklízení naštípaného dříví. A zjistil jsem, že právě při těchto zábavných činnostech naskakují myšlenky jasněji a rychleji, než když člověka zavalují předžvýkané veřejnoprávní polotovary. Snad jen proto jsem se rozhodl připomenout, co se událo v nedávných dnech.

Nebudu hovořit o rošádě figurek ve vedení ČSSD, protože i vrabcům na střeše je jasné, že se tím politické záměry této strany ani o píď nemění. Nebudu hovořit o záplavě tentokrát vpravdě populistických opatření. Například jen skokové zvýšení mezd při zachování stávajícího počtu neobhajitelných vysavačů státního rozpočtu nutně také skokově zrychlí inflaci. Kýžené zvýšení životní úrovně pak bude ve skutečnosti zanedbatelné, ne-li nulové. Vidíme to už dnes na prudce rostoucích cenách těch nejběžnějších potravin i léků.

Je také dobré připomenout, že celou předvolební taktiku jim „doporučili“ vůdcové EU. Těm jde především o zachování socialistických vlád těch členských zemí, které víceméně ochotně plnily jejich příkazy a nařízení. Sem patří i poslední novela tzv. zbrojního zákona. Je to tak, že dokud se nevydáme švýcarskou cestou, zůstáváme proti nájezdu jakýchkoli nepřátel stejně bezbranní, jako jsme byli doposud. Dokud nezavedeme povinnou vojenskou službu a nenecháme vysloužilým záložníkům jejich osobní armádní zbraně doma, není o čem mluvit.

Proto budu hovořit především o lidech, kteří nás z nastalého unijního marasmu mohou vyvést ven. Ti, kdo nám vládnou dnes, mezi ně určitě nepatří.

Tomio Okamura

dostal po letech konečně šanci hovořit o programu své strany přímé demokracie SPD v diskusním pořadu běžné televizní stanice. Samozřejmě nikoli veřejnoprávní. Umožnila mu to TV Barrandov ve svém nejnavštěvovanějším čase - ve čtvrtečním „Duelu Jaromíra Soukupa“, který je vysílán hned po jeho „Týdnu s presidentem“, jehož sledovanost prudce stoupá. A věřte mi, stálo to za to. Zkuste si najít „Duel“ z 29. června na síti a dáte mi za pravdu (je to tady – pozn. red.).

Andrej Babiš

nedávno uveřejnil pod titulem „O čem sním, když náhodou spím“ svou předvolební vizi našeho vývoje do roku 2035. Tuto netenkou knihu však nemusíte číst, i když bude jistě zajímavá. Stačí, když si přečtete jeho rozhovor s redaktory Lidových novin uveřejněný v sobotním vydání 1. července na str. 10 a 11. Radím však ignorovat redakční úvodník na titulní straně, který obsah rozhovoru poněkud zkresluje. Babiš sice doporučuje nevystupovat z EU, ale jen tehdy, podaří-li se unii zásadně změnit. A teď mi povězte, jak můžeme dosáhnout jakékoli rozumné a spravedlivé reformy EU, když Lisabonská smlouva neprůstřelně zabetonovala současný způsob vedení unie? Jak dosáhnout reformy, která by vyhovovala všem, když o obsazování vedoucích pozic ve výkonných orgánech EU rozhoduje Německo, Francie a možná trochu Itálie a Španělsko? Právě referenda nespokojených národů o odchodu z unie mohou přispět k nějaké smysluplné a užitečné reformě. Tak to nakonec mysleli i Britové, ačkoli vůbec nejsou malým národem.

Ještě malá poznámka

Babišův program obsahuje množství pragmatických národohospodářských opatření, která měla být už velmi dávno provedena, jenže to bychom museli mít v zemi opravdu zodpovědné politické vedení. Jen namátkou cituji z Babišova rozhovoru: „...ve Švýcarsku mají jenom sedm ministerstev, a svoje politiky ani neznají. Čím méně politiků, tím lépe. V Evropě je třináct zemí, které mají jednu komoru. Nemají senát.“ Konec citátu.

Pokud se navíc Babišovi podaří ochránit bohatou zásobu lithia v okolí Cínovce před rozkradením a zařídit, aby většina zisku z této nové těžby zůstala v rukou národa a jeho státního rozpočtu, mohl by se stát právě tím premiérem, kterého potřebujeme.

Nedělní Otázky Václava Moravce na ČT24

Dva policejní generálové úsměvným způsobem obežvanili hlavní důvod reorganizace protikorupčních policejních útvarů – odstranění Roberta Šlachty. Chystal se spustit do této chvíle nevídané vyšetřování okolností, za kterých se náš současný premiér zapletl do podivné privatizace ostravského důlního gigantu OKD.

Je tedy už jasnější, pro koho naše veřejnoprávní média pracují?

Závěrem

Dovolte mi připomenout jedno známé pravidlo. Říká se, že kdo má správnou informaci, ten má i moc. Dnešní informační džungle je však nepřehledně složitá. Dostanou-li se k řadovému občanovi opravdu nezkreslené informace, obyčejně pocházejí z alternativních médií. Na druhé straně varuji, v tomto prostoru je třeba umět oddělovat zrno od plev. Najdeme-li si však takovou informaci, která nakonec pravdivá a spolehlivá je, odkud se vezme ona zmiňovaná moc? Je to jednoduché. Dokud máme demokracii, od toho jsou zde volby.

Dobře, ale ty nejdůležitější volby jsou pouze každý čtvrtý rok. Zdá se vám to málo? Máte pravdu. Kdybychom uzákonili přímou demokracii s institutem referend a odvolatelností politiků, podivili byste se, jak by se jejich chování změnilo. A také v systému, který by byl nutně podobný švýcarskému modelu správy země, bychom měli možnost uplatnit svůj rozhodující hlas mnohem častěji, než je tomu dnes.

Věnujme proto svou pozornost všem, kteří mají právě tohle ve svém programu. Je to naše jediná naděje.