Vzdám-li se svého soukromí, vzdám se svobody

Každý známe příměr s žábou a teplou vodou: pokud hodíte žábu do vařící vody, okamžitě vyskočí, aby si zachránila život, pokud ji dáte do hrnce s vodou studenou a budete ji postupně ohřívat, žába spolehlivě promešká okamžik, kdy měla z vody vyskočit, uvaří se a zemře. Horkou vodou naší doby a civilizace je postupné omezování našich vlastních svobod a soukromí, kdy se stát postupně dostává do pozice vykonavatele správy a sledování vlastních lidí na úkor plnění základních poslání, tedy ochraňovat bezpečnost proti vnějším vlivům a zajišťovat správu věcí veřejných. Postupně nastává situace zvaná někdy též měkká totalita, jejímž hlavním hybatelem je Evropská unie a sociálnědemokratické vlády, případně paranoidní snaha zabránit jednomu deliktnímu jednání na úkor celé společnosti, aktuálním vrcholným příkladem je systém elektronické evidence tržeb (dále jen EET).

Peklo

Odmysleme si smysl dané normy v Chorvatsku, jehož příkladem se chlubí česká vláda, jako bychom i my byli na Balkáně, v zemi, která před pár lety prošla válečným konfliktem a jejímž nosným rysem je rozpadlá byrokracie a absolutně nefunkční výběr daní. Tak to jistě není ani náhodou. Přejděme i to, že daňoví poplatníci jsou zločinci, všichni kradou, a proto je potřeba je hlídat formou uvalení x-té registrační povinnosti, jako by nestačila všemožná daňová přiznání a hlášení, výkazy a zprávy podávané příslušným orgánům.

Peklo EET spočívá v tom, co dokáže – a to nejenom na makroúrovni, kdy se může stát chlubit tím, že ví, v jakém konkrétním oboru, v jaké konkrétní komoditě, na kterém místě, ulici, obchodě, ve kterou denní či noční hodinu se co prodává a v jaké míře (geniální marketingové informace mající zejména smysl pro velkoproducenty, jakým je kupříkladu Babišův Agrofert). Stát ale sleduje i zvyky svých občanů a kontroluje, protože evidence není nic jiného než stupeň kontroly, co jeho vlastní občané dělají s penězi, které si zcela legálně vydělali, jak je utrácejí a co za ně nakupují.

Horší než Orwellův svět

Svoboda spočívá v soukromí a obráceně – soukromí je svoboda . Vzdám-li se svého soukromí, vzdávám se celého rozsahu své svobody, učiním-li to jednou, učiním tak ve vztahu ke státu prakticky definitivně a napořád. Stát stále hledá a nachází prostor, jak shromažďovat veškeré informace, od profilu DNA po detaily pohybu a výskytu osob na území státu ve formě provozu telekomunikačních zařízení, s kým je kdo v kontaktu, co čte (ta samá technologie), kde má své peníze a kde je utrácí – nucené placení, bezhotovostní – a dnes pak co a kdo mu prodá, v případě EET.

Skutečnost hravě překonává veškeré úvahy Orwellova světa či autorů jiných dystopií. Technologické okouzlení možná zcela ustupuje základním filozofickým a morálním dilematům. Všechno se prostě řeší a vyřeší vždy a za každou cenu.

Žít pod dohledem, to je totalita, to není svoboda a my jsme se do bodu totality dostali. Systém EET je třeba odmítnout z principů morálních, neboť míra zasahování do soukromí všech překračuje to, co západní civilizaci činí nejprogresivnější a nejschopnější. Zasahuje už hranice kontroly toho, co si myslím, neboť moje nákupní návyky jsou odrazem mého já, a směřuje k absolutní moci státu. Vždy v takovýchto případech mi vytane na mysli obraz z dějin starého Říma, které nám dokazují, že jsme se stále nepoučili. Když barbaři zaútočili na Řím, tak je v určitý okamžik už obyvatelé Říma vítali, neboť míra byrokratického útisku a nařízení byla taková, že už v ní ani obyvatelé Říma nechtěli žít.

Autor je advokát

LN, 9.7.2015