Těsným vítězstvím nad protikandidátem se stala předsedkyní kabaretní strany TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Když ponecháme stranou, že volby se zúčastnila patrně celá členská základna této štiky politického provozu, je to zpráva zanedbatelného významu.

Avšak přece jen tato událost stojí za malý komentář. Jelikož Miroslav Kalousek jen špatně skrýval naštvanost, že ta holka to dokázala, ačkoli on tomu tentokrát chtěl zabránit, pak je zřejmé, že skandování na Národní při oslavách 17. listopadu, kterého se mu dostalo, byl asi ten poslední potlesk, který ve své bohaté kariéře náš politický Kooh-i-noor zažil. A také to svědčí o tom, že jeho vliv v ČR teď sahá od Korunovační po Špejchar a od Špejcharu ke Strossmayerovu náměstí. A to kdo ví jestli.

Paní Pekarová Adamová pak se svojí afinitou k zásadním minoritám, jako např. homosexuálům a lesbám a všemu tomu cirkusu okolo, natřena na zeleno a se zjevně proklamovanou touhou zatáhnout Českou republiku do eurozóny, což by jí umožnilo neměnit při cestě do Drážďan českou měnu (to vše v době, kdy do čela ECB zvolila ta zvířata v Brusele odsouzeného padoucha, tu suchou švestku Christine Lagarde, která není ekonomka a banku viděla jen od bankomatu). To je nosný program, se kterým se určitě dostane do vlády, jak si zablouznila. Mám o ni strach, jestli snad nemá horkost.

Tak po řadě: nejprve se vůbec udržet v parlamentu, to je úkol hodný této titánky české politiky a pak se uvidí. Vládní účast TOP 09 je asi tak pravděpodobná, jako že se Michael Kocáb stane presidentem, jenže stát se může všechno. Když tam může být Jana Maláčová, proč ne Pekarová. Kouzelné to bude tak jako tak, ale my už jsme otrlí z toho všeho za posledních 20 let. Jednu výhodu by to mělo. Ta lepší, inteligentnější a poctivější část naší společnosti, co jí nade vše leží na srdci čistá demokracie, by ztratila důvod zanechávat drastickou uhlíkovou stopu hlučením a skandováním na Letné a veřejnoprávní bedna by měla o důvod méně nestranně exhibovat na straně jediné pravdy. Prostě, každý malér nese s sebou vždy nečekané příjemné kolaterální důsledky.

Tak se ukaž blamáž, táhni do vlády. A takhle my tady žijeme.