President by měl mít pravomoc rozhodnout patové parlamentní situace.

V Česku je momentálně patová parlamentní situace. Ovlivňuje to negativně celou zemi. Existuje strana, která vyhrála volby, ale nedokonalost volebního systému jí brání sestavit vládu. Opozice nemá morální právo vládnout, ale má legální technické možnosti sestavení vlády bojkotovat. Ústavní procedura je tak nepružná, že nedovolí ani stávající vládě podat demisi. Zdá se, že situace je téměř neřešitelná. Hodně lidí nyní vidí řešení ve změně volebního zákona na většinový nebo změnit počet poslanců na lichý.

První možnost , většinový systém, má značné nevýhody. Potlačoval by hlasy malých stran a limitoval by jejich možnost vyrůst do strany vládní. Tím by vznikala jakási hegemonie velkých stran (eventuálně by to asi gravitovalo ke dvěma stranám) a jakékoliv nové politické hnutí by prakticky nemělo šanci, protože by mohlo získat vliv a politickou moc pouze v rámci jedné z velkých stran. Takže polická dynamika by se redukovala na frakční boj uvnitř velkých stran.

Lichý počet poslanců by pomohl v této patové situaci, ale principiálně ne, protože klíčový lichý poslanec může kdykoliv, z jakýchkoliv důvodů, být neschopen dostavit se k hlasování.

Je tu ale jedno možné řešení, které tak nějak máme přímo před očima - ale nikdo ho nezvažuje. Je to v podstatě velice jednoduché:

V jakékoliv patové parlamentní situaci president republiky může dodat většinový hlas.

Tímto způsobem by bylo zajištěno, že je tady instance, t.j. úřad presidenta republiky, která může použít svou politickou autoritu a názor k odblokování úmyslné, ale i neúmyslné, patové situace. Je to něco na způsob závazné politické arbitráže, s tím, že názor presidenta, ať už je jakýkoliv, bude považován za závazný. President by tuto možnost mohl použít a nebo nepoužít, podle svého uvážení. Proto je v definici slovo „může“. Mohl by také politický pat nějakou dobu ponechat a dát stranám lhůtu k tomu aby to vyřešily dohodou. Ale už jednoduchý fakt, že president tuto pravomoc má, by výrazně ovlivnil politické jednání.

Je to elegantní řešení, které by zvýšilo prestiž hlavy státu (bez ohledu na to, kdo zrovna bude presidentem) a současně by vytvořilo mechanismus na odstranění patů a politických remíz, které vytvářejí škodlivé bezvládí. Zachovalo by ale současně dynamiku politického života.

V současné situaci by toto řešení umožnilo procedurálně uvést do funkce novou menšinovou vládu a dát jí šanci vládnout. Menšinové vlády fungují všude na světě a není důvod proč by to nešlo i v Česku. (Napřiklad, zde v Kanadě je v současné době u moci menšinová vláda konzervativní strany.) Pokud by se vláda přesto neudržela, tak by holt byly nové volby.

Je otázka ústavní, jestli by se toto řešení dalo použít teď hned. Možná má president možnost ho ustanovit dekretem platným do doby, než projde parlamentem. Pokud ne, tak toto by byl zákon o jedné větě, který by se dal prohnat parlamentem a senátem během pár dní.

Aspoň by se ukázalo, které strany mají zájem na odstranění patových situací a které je naopak chtějí využívat k mocenskému šachování.

český občan
t.č. Vancouver, Kanada