Pan Paroubek začal hledat oponenta Klausovi pro příští prezidentské volby. Má to být osoba masarykovsko-benešovského stylu. Co si pod tím představit, to nám ještě jaksi nestačil upřesnit. Začíná to ale vypadat, že ideálním kandidátem pro tento kádrový profil by mohl být zkušený soudruh (dále jen pan) Dienstbier. Přiznávám hned na začátku, že při představě této myšky na Hradě se mi otevírá takříkajíc kudla v kapse ;)

Pan Dienstbier se už dlouho v politice neukázal - od té doby, co dokázal dovést ke krachu své Občanské hnutí. Pamatuje si na ně ještě někdo? Doufám, že ne - zaplať pánbu a zlý pryč. Nicméně je bez pochyb, že na bývalého federálního ministra zahraničních věcí, který klopil hlavičku na stranu (že by tehdá chtěl, abychom z něj uvařili polívku?), si mnoho lidí ještě velmi dobře pamatuje, což je důležitý fakt. Kandidát musí být dobře znám - a Jirkové dobře vědí, že když zase hledají kandidáta proti Klausovi na poslední chvíli, že to nemůže být nějaký popleta píšící bláboly o filozofii pedagogiky atp.

Co můžeme od pana Dienstbiera očekávat na Hradě? Určitě eurohujerství toho nejsocialističtějšího střihu, dál by určitě nevydržel po Klausovi na Hradě Lívií vybraný nábytek a po hradních chodbách by se začali prohánět zelení trockisté Uhlova typu. Však co se v disentu naučíš, to do smrti nezapomeneš. Stačí jen letmý pohled na tu skvadru azůru, aby člověk pochopil, co může čekat. Vedle opravdových demokratů hromady osmašedesátníků, kteří mocipánům v 70. a 80. letech nebyli pochuti právě proto, že jim byli moc podobní, a tedy ohrožovali jejich pozice. Pro bolševika byl i sociální demokrat fašista.

Co by se asi tak stalo, kdyby se svou vizí na začátku devadesátých let neuspěla Klausova skupina, ale nějaký havlovsko-dienstbierovský konglomerát? Nejspíš bychom navázali na překrásné tradice roku 1968, kdy se hlemýždím tempem nejjemnějším kosmetickým štětečkem z kilometru přibližovali k brunátné uhrovité tváři bolševika, by ji zkrásnili několika šikovnými tahy. Jasně, to se mi to mluví, já tam nebyl a nic neviděl. Třeba mají pravdu a ono to ani jinak nešlo. To je ale věc JINÁ. Věcí hlavní je, že takové je jejich celoživotní psychické ustrojení, takový je jejich pohled na svět.

A co ten Masaryk s Benešem? Každý, kdo trochu hlouběji pronikne do dějin první poloviny 20. století ví, že Masaryk s Benešem byli řekněme jednoocí mezi slepými. Vedle těch Hitlerů, Horthyů, Pilsudských nepochybně demokrati. Ovšem z našeho pohledu lze první republiku podrobit rozsáhlé zdrcující kritice - ale to je věc už jiná a hlavně příliš rozsáhlá. Já jsem chtěl jen naznačit, že Paroubek a jiní si hrají, pokud jde o historii, jen s velmi zjednodušenými kýčovitými obrázky, nikoli s něčím, co by se nějak blížilo skutečnosti...

A co má být jako myšlenka této glosy? Myšlenka je, že vzhledem k tomu, co jsem zde vylíčil, není divu, že havlovsko-dienstbierovský disident si skvěle rozumí s pupkatým šéfíkem z Raje, co právě chytil druhou mízu... Prostě postmoderna jako řemen! Já chci dál olizovat známku s Klausem a ne koukat v ouřadě na Dienstbierovo kukuč a vyhulené fialové ret!

Prokop.blog.iDnes.cz