I ten nejneobjektivnější komentátor musí nyní uznat, že ve vládě Jiřího Paroubka zazněly občas i rozumné myšlenky. Například názor legislativní rady, že zákoník práce sepsaný a prosazovaný odbory koncem roku 2005 je v rozporu s ústavou. Nyní to totiž potvrdil i Ústavní soud.

Váha rozumných myšlenek nebývá velká a za těch časů to platilo dvojnásob. Před dvěma lety tak Jiří Paroubek hrdě z parlamentního řečniště prohlašoval, že zákony, které jsou dobré pro lid této země, a myslel tím právě zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích jako pilíře svého vládního působení, odhlasuje třeba s Marťany.

Koalice sto jedenácti poslanců ČSSD a KSČM skutečně převálcovala nejen opozici, ale i protestující hlasy expertů a prezidentské veto.

Znárodňovacímu zákonu na nemocnice MUDr. Ratha zakroutil krkem Ústavní soud ještě dříve, než mohl začít platit, a nyní došlo na zákoník práce.

Je prý moderní a pomáhá zaměstnancům a zaměstnavatelům, tvrdily a tvrdí stále odbory. Je protiústavní a přisuzuje odborářským funkcionářům vrchnostenská práva, usoudil Ústavní soud. Sto jedenáct hlasů nefunguje. Marťani tentokrát zřejmě zůstali na své rodné planetě.

A je to dobře. Není totiž pravda, že zákoník funguje bez problémů a k všeobecné spokojenosti. Zaměstnavatelé zaplatili navíc desítky milionů na vyšších nákladech a v odvětvích, jako je zdravotnictví či doprava, jsou striktní ustanovení o přesčasech masově porušována a obcházena. Ustanovení působící tyto problémy Ústavní soud nezrušil a budou bezpochyby předmětem dalšího politického dohadování.

To, co padlo, jsou opravdu záležitosti nepřiměřeně a neodůvodnitelně posilující postavení odborových funkcionářů ve firmách. Jde o možnost zakázat přesčasy či zastavit linku, když podle soudu odborového bosse dochází k porušení bezpečnosti práce, a o podobná ustanovení umožňující odborářům dělat potíže.

Funkcionáři odborů v mnoha podnicích konzumují přitom četné prebendy. Od telefonů a počítačů přes služební automobily až po vysoké finanční bonusy za členství v dozorčích radách. Pro udržení těchto prebend je samozřejmě třeba, aby odborářští bossové nedělali špatnosti, které jim zákoník práce umožňuje, ale rovněž je dobré, když zaměstnavatel ví, že když budou chtít, tak mohou opravdu zlobit.

Tenhle zákoník v tom opravdu pomáhal.

To je totiž mnohem důležitější než skutečnost, že řady odborářů za posledních několik let značně prořídly a organizován je už jen každý desátý zaměstnanec.

Očištění zákoníku práce tak může odborářům jen prospět. Místo boje za politickou stranu, za niž jejich špičky sedí v parlamentu, začnou bojovat zase za zaměstnance.

Prostor mají nemalý. A nejde jen o mzdové vyjednávání. Opakovaně bylo zdokumentováno porušování základních a zákonem pevně zakotvených práv zaměstnanců v některých obchodních řetězcích. Skutečností je, že se odbory kromě několika veřejných prohlášení na nic kloudného v těchto případech nezmohly.

Nechť se tedy odboráři vrátí ke své odborové práci a přestanou sepisovat zákony, legislativci ať sepisují zákony a politici vedou politickou a odbornou diskusi o těchto předlohách.

Marťanů šlapajících po ústavních právech pozemšťanů snad už bylo dost na to, abychom je poslali tam, kam patří, tedy na Mars.

MfD, 14.3.2008

komentátor MF DNES