Současná sociální demokracie působí dojmem, že jiný mozek než mozek svého předsedy Jiřího Paroubka nemá. Jako by ostatní sociální demokraté ani neexistovali, neměli své představy, své nápady. Občas ještě promluví tu jeden, tu druhý Paroubkův místopředseda, ale to jen s tím, že potvrdí názor svého šéfa.

„Strana jednoho muže“, zdálo by se. Dost možná, že je to opravdu jen zdání. Paroubek v nedělním televizním diskusním pořadu prohlásil, že řešením povolebního patu by mohla být velká koalice s ODS, ve které by výměnou za ústavní funkci nemusel sám figurovat. Až večer po diskusi jednalo předsednictvo ČSSD, které Paroubkův krok schválilo. S Paroubkovou silnou rukou to tedy bude trochu složitější. Každopádně sociální demokraty stále ještě, jako před sněmovními volbami, drží jejich předseda v šachu podzimních voleb.

Vyvolávat dojem vlastní nepostradatelnosti a nenahraditelnosti uvnitř strany se mu ale s postupem Doleželovy kauzy bude dařit čím dál méně. Zatímco po jeho nástupu do vrcholné politiky preference ČSSD strmě stoupaly až k historickému volebnímu výsledku, dnešní pohled na průzkum mínění voličů je před komunálními a senátními volbami pro lídra druhé nejsilnější strany dost tristní. A k tomu všmu sjezd sociálních demokratů bude s vysokou pravděpodobností před předčasnými volbami do sněmovny.

Paroubkova silná ruka začíná tápat. Kombinací, jak při pěti parlamentních stranách uspořádat vládu, není nekonečné množství. Paroubek přichází s převratným objevem - velká koalice. O ní se ale mluví už od voleb. V Lidovém domě se tedy žádný originální nápad nezrodil. Nezrodil se ani v hlavě šéfa strany, není teď jeho silný okamžik. Paroubkovu slabou chvíli přece už před pár dny avizoval sociálně-demokratický „důchodce“ Zeman. Přestal Paroubka podporovat a navíc uvažuje o návratu do politiky.

Silná chvíle Paroubka byla, když krátce po svém nástupu do vrcholné politiky vzal Miloše Zemana do hry a na svou chalupu. Myslel si ale, současný předseda ČSSD, že Zemana, který stranu vyhrabal z popela, přerostl. Možná měl, dříve než Vlastimil Tlustý, zajet po volbách na Vysočinu. To by ale znamenalo, že by v sobě musel najít zbytky politické pokory, pokud mu po jeho premiérování a narychlo spíchnutém předsednictví nějaká zbyla. Žádat o radu a o spojenectví vlivného sociálního demokrata něco stojí. V silné chvíli po volbách si o radu neřekl, ve slabé už není Vysočina na příjmu.

Sociální demokracie je početná strana, kterou netvořili jen Zeman, Špidla, Gross. Netvoří ji ani Paroubek sám. Nelze věřit tomu, že by většině sociálních demokratů na komunální a regionální úrovni podezření kolem blízkého spolupracovníka Grosse a Parubka nevadila. Je ale těsně před volbami, a to se vnitrostranickými zbraněmi neřinčí.

V demokracii žádný strom nevyroste do nebe. I když se to tak může často zdát. Despotické tendence a nabubřelé chování , stejně jako korupční skandály se nedají zakázat. Dají se ale porazit ve volbách. Někdy trochu zdlouhavá, přesto efektivní cesta. Rozhodně efektivnější, než nekonečné hry na dnešním politickém pískovišti pod heslem „Vy do nás lopatičkou, my do vás kyblíčkem.“

(Psáno pro Česká média)