29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Paroubkova Pohádka analytická

15.9.2006

Po nedávném úspěšném vstupu do špionážní literatury se autorský tým Lidového domu představil i v pohádkovém žánru "Analýzou úvěrového podvodu Mirka Topolánka".

Na rozdíl od posledního díla, od kterého se tak trochu distancují skromným prohlášením, že je dílem "neznámého autora", a přiznáním, že může jít o provokaci, se tentokrát ke své analýze hrdě hlásí hned autoři dva, Jiří Paroubek a Jiří Havel.

Zde je první, faktografická část jejich literárního opusu, doplněná komentáři:

1. Topolánkova firma VAE si bere úvěr v desítkách milionů korun. Bere ho u banky, kterou ovládá město s primátorem za ODS.

Topolánkova firma VAE si únoru 1999 půjčila u První městské banky 67,5 milionu korun na převzetí tepelného hospodářství v Kroměříži. První městská banka byla ovládána městem jemuž vládla koalice ODS - ČSSD. Radním zodpovědným za městské finance byl člen ČSSD, Jiří Paroubek. Ten byl tehdy (od ledna 1999 byl jejím předsedou) zároveň členem dozorčí rady banky. Jako takový byl jistě informován o vzniku a dalším osudu téměř sedmdesátimilionového úvěru.

2. Úvěr je zajištěn směnkou. Jejími čtyřmi rukojmími jsou Mirek Topolánek a další tři společníci firmy VAE. Rukojemství znamená, že v případě, kdy firma úvěr nesplatí, musí ho splatit rukojmí. Mohou to být všichni rukojmí, nebo kterýkoli z nich. Celý dluh může být vymáhán i po Mirkovi Topolánkovi.

3. Firma není schopna dluh plně splatit. Zbývá jistina 8 milionů korun plus příslušenství.

4. Banka nevyužívá směnku a považuje dluh za nevymahatelný v plné výši. Velkoryse přehlédne skutečnost, že kdyby dluh vymáhala po Topolánkovi, ten má jen dvě možnosti: zaplatit nebo rezignovat na politickou kariéru.

Rukojemství znamená, že v případě, kdy firma úvěr nesplatí, může jej věřitel vymáhat od rukojmího (avala). Není to ale jeho jediná cesta jak získat zpět dluženou částku. Je možné například dohodnout se s dlužníkem na modifikovaném splátkovém kalendáři nebo je možné pohledávku prodat třetí osobě, což může být jiná banka nebo firma, která se na vymáhání pohledávek specializuje. Pohledávka je sice prodána za menší než nominální cenu, ale pro věřitele to může znamenat, že dostane podstatnou část dlužné částky okamžitě a ušetří soudní výlohy a náklady s vymáháním. Nebo může věřitel souhlasit s odkladem splácení. Tato cesta bývá zvolena tehdy, když věřitel má důvod věřit, že dlužníkova neschopnost splácet je dočasná, a považuje za výhodnější dluh dočasně odstavit, protože očekává, že odložení splátek bude v budoucnosti výhodně kompenzováno. Možné je i dluh "přefinancovat", tj. poskytnout novou půjčku, na pokrytí zůstatku.

Je na věřiteli, aby se rozhodl pro cestu, která mu vyhovuje nejlépe. To, že banka neuplatnila směnku, nemusí nutně znamenat, že na svůj nárok "velkoryse" resignovala. Mohla prostě zvolit jinou cestu, kterou v daném případě považovala za efektivnější.

V každém případě je rozhodnutí zcela v rukou věřitele a dlužníka ani ručitele nelze vinit za to, jak se věřitel rozhodl postupovat.

5. Banka je v problémech a dluh se ocitá v rukou města ovládaného ODS. K dluhu se vyjadřuje odborná firma. Opět velkoryse přehlédne skutečnost, že kdyby dluh vymáhala po Topolánkovi, ten má jen dvě možnosti: zaplatit nebo rezignovat na politickou kariéru.

Pokud tedy byla někde chyba (a jak jsem poukázal, nemusela nutně být), byla na straně První městské banky, která směnku na Topolánkovi neuplatnila, eventuelně na hlavním městu Praze, které pohledávky banky převzalo, směnku též neuplatnilo a pohledávku ve výši 11,9 milionu korun v roce 2002 prodalo za 5,5 milionu "poradenské a zprostředkovatelské" firmě BB Cash.

Za finance hlavního města Prahy tehdy odpovídal radní Jiří Paroubek. Ten musel nutně být seznámen se zmíněným vyjádřením odborné firmy. Pokud má tento materiál být, jak ČSSD tvrdí, analýzou, měl by stanovisko odborné firmy citovat. Zadáním odborné firmy jistě nebylo hodnotit politickou budoucnost Mirka Topolánka, ale zhodnotit a doporučit hlavnímu městu Praze nejefektivnější postup pro vymáhání dlužné částky od firmy VAE. Topolánkova rezignace na další politickou kariéru by jistě uspokojila Jiřího Paroubka, těžko by však uspokojila věřitele. Není proto divu, že odborná firma doporučila jiný způsob vyrovnání.

Její doporučení pak bylo určeno Radě Zastupitelstva hlavního města Prahy, jíž je pravděpodobně předkládal, jak je obvyklé, spolu s návrhem usnesení, radní zodpovědný za finance - Jiří Paroubek.

6. Na základě odborného stanoviska, že Topolánek a jeho tři společníci jsou natolik chudí, že po nich nelze dluh vymáhat, je pohledávka odprodána firmě, která dostává od města ovládaného ODS zakázky ve stovkách milionů korun. Firma následně směnku zničí a spokojí se s plněním v jiné podobě. Firma se rovněž vzdá zástavního práva, které vázlo na Topolánkových akciích firmy VAE.

Radní odpovědný za finance hlavního města Prahy, Jiří Paroubek, obdržel od "odborné firmy" stanovisko, že "Topolánek a jeho tři společníci jsou natolik chudí, že po nich nelze dluh vymáhat", přestože VAE dluh chtěla splácet a nabídla splátkový kalendář.

Nejen že s ní nevyrazil dveře za takto kuriozně formulované stanovisko, ale dokonce na jeho základě doporučil v roce 2002 zastupitelstvu pohledávku ve výši 11,9 milionu korun prodat za 5,5 milionu. Je jeho "zásluhou", že zastupitelstvo jeho doporučení přijalo. Dvanáct milionů korun je pohledávka, která ani v Praze není příliš malá pro rozlišovací schopnost radního odpovědného za finance města. Těžko lze uvěřit, že celá záležitost šla kdesi mimo něj. Navíc už podruhé, poprvé si jí Paroubek nevšiml, když se nejednalo jen o dvanáct, ale téměř o sedmdesát milionů úvěrovaných firmě VAE První městskou bankou.

Hlavní město Praha neprodalo, jak tvrdí analýza, pohledávku "firmě, která dostává od města ovládaného ODS zakázky ve stovkách milionů korun". Prodal ji "poradenské a zprostředkovatelské" firmě BB Cash. Proč chce Jiří Paroubek ve své analýze vědomě uvést čtenáře v omyl a odvádí pozornost od skutečného kupce pohledávky, je otázkou, na kterou neumím odpovědět.

Tehdejší za finance města odpovědný radní Paroubek by měl odpověď znát, měl by vědět, proč město pohledávku prodalo tak levně malé a téměř neznámé firmě, která byla v té době jen tři roky stará (podle obchodního rejstříku založena v březnu 1999), která má jen jednoho společníka, ing. Vladislava Kohoutka, který podle Hospodářských novin není již čtyři roky k zastižení na adrese, kterou firma udává v obchodním rejstříku, a která má základní jmění 102 tisíc korun. Bylo by rovněž zajímavé zjistit, zda a případně jaké měla tajemná firma BB Cash jiné obchodní styky a kontakty s magistrátem.

Následný prodej pohledávky firmě Eltodo sebou rovněž nese nezodpovězené otázky. Na ty by, pokud bude nalezen, měl odpovědět pan inženýr Kohoutek. Například proč jeho firma pohledávku kupovala, když ji vzápětí obratem prodala Eltodu za tutéž cenu, za kterou ji od města, representovaného radním odpovědným za městské finance, koupila.

Ani Mirek Topolánek, ani firma VAE nemohou být zodpovědní za kroky, které jsou ze zákona zcela mimo jejich kontrolu, za to, jak "finanční kreténi ve službách magistrátu", jak osoby odpovědné za zacházení s městskými financemi v následující kapitole analytické pohádky nazval (trochu příkře a možná neprávem) spoluautor díla Jiří Havel, nakládají s pohledávkou VAE.

7. Topolánek nemusí platit směnku v hodnotě osm milionů korun společně s osmi miliony korun příslušenství. Topolánkovy akcie nepropadnou jako zástava a Topolánek je naopak výhodně zpeněží.

Topolánkovy akcie nepropadnou jako zástava a Topolánek nemusí platit směnku, protože k tomu není důvod. Firmy VEA a Eltodo jsou spokojeny s vyrovnáním a splácením zůstatku dluhu. Akcie, jimiž Topolánek ručil, dokonce již od listopadu 2003 nejsou zástavou. Mirek Topolánek je navíc v srpnu 2005 prodal a s firmou VAE, která mimochodem nikdy "nezbankrotovala", ale naopak se vzpamatovala po potížích vzniklých jedním podnikatelským záměrem, který nevyšel, a dnes docela dobře prosperuje, jej už nic nespojuje.

8. Topolánek si za stržený peníz kupuje byt za osm milionů korun. Zároveň si bere hypoteční úvěr. Přitom bance prokáže, že je natolik movitý, že jej nebude mít potíž splácet.

Nač Mirek Topoloánek použil legálně získané peníze, je jeho privátní věcí. Přesto se tím nikdy netajil, použil je jako částečnou úhradu za byt. "Stržený peníz" sám by na koupi bytu nestačil. Na zbytek si vzal hypotéční úvěr. Ne "zároveň" s koupí bytu, ale právě na ten a pouze na ten byt.

9. Topolánek je jednou úplně chudý (když má platit dluhy) a jednou hodně bohatý (když si kupuje byt). Jako Werichova pohádka "oblečená, neoblečená"…

Topolánek nikdy neměl platit dluhy. Měl by je platit pouze tehdy, kdyby se věřitel rozhodl, ze uplatní směnku. To se nestalo, dokonce ani tehdy, když ji mělo v držení hlavní město Praha, a jejíž osud byl v rukou radního odpovědného za finance města, jistého Jiřího Paroubka. Nestalo se to ani tehdy, kdy, jak pan Paroubek tvrdí, dostal stanovisko "odborné firmy", podle kterého byli avalové směnky, mezi nimi Topolánek, "natolik chudí, že na nich nešlo dluh vymáhat". S tímto stanoviskem Paroubek tehdy zjevně souhlasil a město směnku, společně s celou pohledávkou VAE, prodalo za poloviční cenu firmě BB Cash. Dnes za své rozhodnutí, které podle něj i podle spoluautora "analýzy" Havla bylo špatné, volá k odpovědnosti Mirka Topolánka. A žádá od Topolánka, aby špatné Paroubkovo rozhodnutí vysvětlil.

K tomu, aby získal hypotéku na byt, nemusel Topolánek dokazovat, že je bohatý. Hypotéční dluh je obvykle kryt hodnotou nemovitosti. Nepochybně stačilo bance prokázat ne že je "movitý", ale že jeho příjmy jsou dostatečné k tomu, aby hypotéku byl schopen splácet.

Mirek Topolánek nebyl nikdy ani úplně chudý, ani hodně bohatý. Konec konců to, zda je chudý nebo bohatý, by nemělo být předmětem pohádek. Ani když jsou vydávány za analýzy. A ani když jejich autory jsou takoví známí pohádkáři jako Paroubek a Havel.

thaas@seznam.cz