Jiří Paroubek se jako první pustil „odvážně“ do limitů těžby hnědého uhlí. Připomeňme, že limity těžby hnědého uhlí stanovila vláda na počátku devadesátých let tak, aby chránily obce a města ležící na území, pod nímž se nachází hnědé uhlí. V současnosti je veden nejznámější spor o těžební limity v případě Horního Jiřetína u Litvínova.

Důlní společnost Czech coal má na prolomení těchto limitů zájem, neboť se pod Jiřetínem nacházejí řádově stovky milionů tun hnědého uhlí, což při ceně řádově 1000 Kč za tunu dává docela slušný balík několika set miliard korun! Minimálně o takovou sumu se hraje. Na druhou stranu, jestliže je roční spotřeba uhlí v Česku kolem 50 mil. tun, jsou zásoby pod Jiřetínem pouze na několik málo let. Cenou za uhlí by byla likvidace menšího města.

Paroubek přišel s odůvodněním, proč by bylo správné limity prolomit. Tím je podle něj „řešení nezaměstnanosti“. Podle současného stavu předvolební kampaně se zdá, že hlavním trumfem ČSSD má být právě problematika nezaměstnanosti. Stínový ministr průmyslu za ČSSD Urban tak Středočechům slibuje, že bude „bojovat za jejich pracovní místa“. Paroubek, lídr ČSSD a současně jednička na kandidátce ČSSD v Ústeckém kraji, chce prolomením limitů řešit svízelnou situaci ve svém volebním kraji.

Stručně zhodnoceno: Prolomením těžebních limitů se žádné řešení nezaměstnanosti v Ústeckém kraji nekoná. Pominu-li práce na bourání Horního Jiřetína, žádná další pracovní místa tím nevzniknou. Proměníme jen další desítky hektarů Ústeckého kraje v měsíční krajinu a vyženeme několik tisíc lidí z jejich domů a bytů. V případě těžebních limitů se Jiří Paroubek evidentně napojuje na mocnou lobby těžařů. Nevylučuji, že se jedná o průzkumný balónek, který má zjistit náladu voličstva na severu Čech. V případě, že Paroubek a ČSSD vyhodnotí kampaň za prolomení limitů jako vysoce rizikovou, nechá toho a nasadí zpátečku.

Stálo by však za mnohem hlubší rozbor prozkoumat osobní limity samotného Paroubka. Právě bolševické vedení Československa věřilo stejně jako Paroubek v moc peněžních úplatků. Jako dlouholetý obyvatel Ústí nad Labem jsem byl já a moje rodina objektem „starostlivosti“ bolševika o životní prostředí na Ústecku. Dostávali jsme dva tisíce na osobu a rok za pobyt v karcinogenním ovzduší kombinovaném se zákazem vycházení s malými dětmi po dobu zimních inverzí. Mezi lidmi se tomu říkalo „pohřebné“. Naštvanost na režim i vlivem nedýchatelného ovzduší tak radikalizovala veřejnost na konci roku 1989 do známých demonstrací za čistý vzduch ještě před listopadovými událostmi v Praze. Těžko říci, jakému že číslu ze základních číslovek se Paroubkova funkce limitně blíží. Tuším ale stále zřetelněji, že tím číslem bude jedna velká, pýchou se nadýmající nula.