Druhá věc je, nakolik je splnitelné. To zcela záleží na dalším vývoji koaličních sporů. Pokud mají vládní strany v sobě zabudován alespoň nějaký pud sebezáchovy, tak se na dobrodružnou pouť k předčasným volbám nevydají. Zároveň sociální demokraté nemohou počítat s tím, že by v nich automaticky zvítězili a že by jejich zisk stačil k vládnutí. Ostatně v roce 2010 se o tom mohli názorně přesvědčit. V té době je vedl Jiří Paroubek. Také kvůli jeho osobě nebyl volební úspěch tak výrazný, jak ještě několik dnů před volbami průzkumy veřejného mínění předpovídaly.
Jiřího Paroubka to stálo křeslo předsedy strany. Momentálně je sice řadovým straníkem, přesto může budoucnost sociální demokracie ovlivnit. Konkrétně naplní-li mediální spekulace a buďto založí novou stranu, nebo odejde do nějaké menší a pokusí se s ní prosadit. Vydal by se tak cestou dalšího bývalého předsedy ČSSD Miloše Zemana. Ten zaštítil Stranu práv občanů-Zemanovce, která ve sněmovních volbách v roce 2010 získala více než čtyři procenta hlasů. Na mandáty v dolní parlamentní komoře to sice nestačilo, sociální demokracii to však ubralo voliče a negativně to ovlivnilo její šance na vládnutí.
Není proto divu, že vedení sociálních demokratů pozorně sleduje Paroubkovy aktivity. Zdá se dokonce, že kvůli nim pomalu ztrácí nervy. Názorným příkladem mohou být nejnovější výroky prvního místopředsedy sociální demokracie Michala Haška na Paroubkovu adresu. Vzkázal mu, aby přestal hledat záminky, ukončil členství v ČSSD, vrátil poslanecký mandát a šel za svým snem nové politické strany. Také z těchto slov je zřejmé, že situace uvnitř sociální demokracie není zdaleka tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát.
O určitých názorových rozdílech vypovídá i přístup k další budoucnosti Jiřího Paroubka. Michal Hašek ho de facto vyzval k opuštění sociální demokracie. Bohuslav Sobotka se alespoň v médiích vyjadřoval tak, že by naopak stál o Paroubkovo setrvání ve straně. ČSSD se sice nemusí bát toho, že by Paroubek včele jiného uskupení začal dominovat levé části politického spektra. Mohl by ji však připravit o část podpory voličů. Proto Sobotka upřednostňuje další jednání.
Problém je v tom, že z dosavadního Paroubkova vystupování je zřejmé, že o dohodu ani tak nestojí a že hledá záminku, aby mohl sociální demokracii opustit. Navíc by nemusel být sám. Spekuluje se o tom, že by mohl s sebou odvést hned několik zákonodárců. Pokud by jich byl dostatečný počet, mohl by se stát šéfem poslaneckého klubu. Tím by například získal přednostní právo na vystoupení ve sněmovně a další výhody. Což by se mu pro další zviditelnění před volbami mohlo hodit.
V neposlední řadě by stoupla jeho cena na politické burze. Mám na mysli nejrůznější zákulisní obchodování před některými hlasováními, kdy se může hodit podpora každého poslance. A Paroubek by jich mohl nabídnout hned několik. Tím by výrazně posílila jeho pozice a nezůstal by poslancem bez jakéhokoli vlivu. V neposlední řadě by mohl vylepšit svoje šance na případný úspěch v krajských volbách. V Ústeckém kraji se může opřít o silnou podporu podnikatelských kruhů a mohl by tam zamíchat kartami při obsazení postu hejtmana.
Vzhledem k dosavadnímu vystupování Jiřího Paroubka je totiž zřejmé, že se do politického ústraní stáhnout nehodlá a že se pokusí vybojovat si zpětně místo na výsluní. Proto nevynechává jedinou příležitost k tomu, aby své nástupce kritizoval. Sobotkovi například vytýká jeho nevýraznost a neschopnost jasně formulovat problémy a nabízet jejich řešení. Haškovi zase nejnověji vzkazuje, že postavil svou moc na oranžových kmotrech a stal se symbolem privatizace strany těmito polomafiánskými strukturami.
Sociální demokracie tak má jistotu, že ať už Parobek její řady opustí či nikoli, bude jí v budoucnosti komplikovat život podobně jako to opakovaně dokázal další její bývalý předseda Miloš Zeman.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6