Premiér se nám uvedl prohlášením, že každý věděl, že kandidát na funkci ministra zdravotnictví David Rath je ve střetu zájmů, neboť zároveň vykonával funkci prezidenta České lékařské komory. Nevím, zda to věděli všichni, ale zato vím, že až do chvíle, než se ozval prezident republiky, nikdo ze zainteresovaných (zejména dr. Rath osobně) neřekl jediné slovo o tom, jak tento střet zájmů bude řešit. Dokonce bych řekl, že se ho snažili ututlat. Proto předpokládám, že bez prezidentovy intervence by pan Rath podle zásady "kde není žalobce, není soudce" seděl na dvou židlích (napadá mě šimkovsko-grossmanovský dovětek "a ještě mu to bylo málo"- pozn. J.V.), zájmy by se vesele střetávaly a nikdo by neměl páky s tím cokoliv udělat. Diskusi o jmenování ministra zdravotnictví premiér zakončil stylově - zvoláním "53% občanů je na mé straně". Kolikrát už jsme tohle číslo (zjištěné průzkumem objednaným ČSSD) v minulém týdnu slyšeli? A. Kramer si samozřejmě tuto nahrávku na smeč nemohl nechat ujít, a tak se začalo (pokolikáté už?) diskutovat o diváckých anketách ze dvou bezvýznamných diskusních pořadů z předminulé neděle. Premiér prohlásil, že ankety byly zmanipulované, příčiny si vysvětluje jednoznačně, ale zmiňovat je nebude. Je to zvláštní - za posledního půl roku se předseda vlády vyjadřoval ke všemu, počínaje technohudbou a konče počtem cestujících na palubě spadlého kyperského letadla, a zrovna u tohoto celkem zásadního obvinění si uložil bobříka mlčení. Následně se pustil dokonce i do Jiřího Hanáka, oddaného obhájce ČSSD, za jeho prosté konstatování, že se na anoncované číslo bez problémů dovolal. Premiér to okomentoval: "Ale moje žena se nedovolala!" Uzavřel to slovy: "Troje noviny nepravdivě napsaly, že debatu vyhrál pan Topolánek. Ale já jsem neprohrál!" V tu chvíli už jsem při čtení rozhovoru nevydržel a vyprskl smíchy, neboť se mi právě vybavil Petr Nárožný jako automobilový závodník z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje". Jen jsem postrádal ty dva zřízence z psychiatrie, kteří by premiéra odvlekli k docentu Chocholouškovi.
Následovala diskuse o neustálých sporech Jiřího Paroubka s prezidentem republiky. Dozvěděli jsme se, že "pan prezident špatně odhaduje, kdy má jít do konfrontace, neboť ty konfrontace téměř vždy přinášejí body mně". Hezké, až na to, že do drtivé většiny těchto konfrontací nešel prezident republiky, ale inicioval je předseda vlády. Ať už svým teatrálním výkřikem, že Václavu Klausovi vláda omezí cesty do zahraničí (Zlobí, nikam nepojede!), a nebo tím, že ve spolupráci s dr. Rathem zcela překroutil obsah prezidentova dopisu, týkajícího se Rathova nejmenování. Předseda vlády nám nechtěně vysvětlil dokonce i důvod rozpoutávání těchto sporů. Přinášejí mu popularitu, která je pro něj alfou a omegou všeho. V tom případě se může prezident republiky a s ním my všichni nadát od předsedy vlády čehokoliv.
Závěrečným tématem byla volební kampaň a zejména vztah Paroubek - Topolánek. Zde se předsedovi vlády podařil opravdový majstrštyk, když v jediné odpovědi dokázal pokárat předsedu ODS za to, že se naváží do jeho minulosti, a zároveň se pustil do minulosti Topolánkovy. Pak se začalo mluvit o případných povolebních scénářích a premiér uvažoval pouze o situaci, kdy vládu bude sestavovat ČSSD, tedy on sám (navzdory svým oblíbeným průzkumům, které tuto možnost stále vylučují). Mimo jiné připustil, že se případná menšinová vláda ČSSD bude opírat o podporu KSČM, ale rozhodně se o ni prý nebude opírat především. To mě, pane premiére, fakt uklidnilo. Velkou koalici připustil za předpokladu, že se ODS ztotožní se sociálnědemokratickým pojetím sociálního státu.
Představa, kterak se ztotožňují pánové Tlustý a Škromach mě celkem pobavila. Ale jinak mi z toho rozhovoru moc veselo nebylo.
