Sociální demokraté vstupují mimo očekávání do koalic s komunisty pozvolna. Ochotně přehodnocují svoji burcující kampaň negující Topolánkův kabinet „od A do Z“, a vábí tak regionální předáky ODS a KDU-ČSL ke spolupráci, nebo alespoň k podpoře menšinových rad.
Přitom právě společné spravování krajů ČSSD a ODS je pro Jiřího Paroubka neakceptovatelné. Upřednostnil by raději koalice s komunisty? Přestože se jejich uzavření očividně nebrání a pohrává si s myšlenkou, že by KSČM mohla stvrdit příští centrální sociálnědemokratickou vládu, tuší, jak komunistické objetí může jeho naděje na premiérský návrat ohrozit.
Zatím Paroubek „mapuje terén“. Prověřuje, zda antikomunismu zůstal mobilizační náboj a jak moc strhne sloupce průzkumů veřejného mínění, které nyní představují faktický symbol a programový pilíř českého sociálnědemokratického hnutí. Vyvstanou-li ze svazku ČSSD-KSČM pocity davového znepokojení projeveného ve zvýšené popularitě stran pravice, zavelí Paroubek k obratu a z rudo-oranžových koalic zbudou jen novinové titulky.
Stejně se nabízí, že ČSSD si u veřejnosti pohorší, usedne-li v krajských radách po boku ODS, před volbami pranýřované za reformy. Co by přívrženci Paroubkova socialismu překonali snáz? Spojení s extremisty nevyrovnanými s vlastní minulostí, nebo s pravicí (byť demokratickou) prosazující neoblíbená opatření?
Výše položené otázky jsou fatální pro brzký politický vývoj. Odpovědi na ně prozradí, kdo bude vládnout a kdo se na vládnutí bude zasmušile dívat zpovzdálí.
Přetrvává však stará známá neznámá – lidovci. Není vyloučeno, že se na vrcholu udrží. Pak by se věci pohybovaly podle dosavadních pravidel. Pokud křesťanští demokraté příště bránu sněmovny neotevřou, budou nabíledni změny, k jejichž uchopení Paroubkovi sonda do nálad mas nepostačí.
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského