Místopředseda ODS i virtuální Topolánkovy trojkoaliční vlády poslal přes Mladou frontu Dnes Jiřímu Paroubkovi tento návrh: při sněmovním hlasování o důvěře nové vládě může být klub ČSSD proti až na jeden hlas, jenž by se zdržel a umožnil tím vládě žít; kdyby to byl zrovna ten Paroubkův, projevil by se šéf ČSSD jako „frajer“. Je otázka, zda by se odcházející premiér v případě, že by Nečase uposlechl, nestal ještě větším kůlem v plotě, než za jakého jej dnes označují někteří novináři.

Paroubek varoval své spolustraníky, že po případném umožnění existence „stovkové“ vlády by jí levice kvůli vyrovnanému počtu hlasů ve sněmovně už pak neměla sílu vyslovit nedůvěru. Pro ČSSD jsou tu i další rizika a na některá z nich v povolebních dnech mimoděk poukázali vrcholní představitelé ODS.

Kabinet bez většinové podpory ve sněmovně by si například mohl vypomáhat tím, že by pravicový Senát upravoval zákony do podoby lépe vyhovující vládě, a sněmovní opozice by je neuměla přehlasovat. Klasická parlamentní demokracie s převahou dolní komory by se tak proměnila v nový typ s klíčovou rolí komory horní. Jiný scénář spočívá v přetažení pár opozičních poslanců do koaličního tábora: krátce po volbách takřka nemyslitelné, o půl roku později by se díky vábení exekutivy mohlo stát realitou. V dobách menšinové koaliční vlády pod vedením Václava Klause se do jejích sítí postupně zachytili poslanci Teplík s Wagnerem. Wagner klub ČSSD s hlukem opustil poté, co si v Podsedicích vjeli do vlasů s kolegou Grulichem - a rvačky v sociální demokracii jsou přece na denním pořádku…

Navrch by zelení, kteří se všude na západ, sever i jih od našich hranic hlásí k levici, v těsném objetí ODS mohli dále modrat, což se šéfovi ČSSD rozhodně nemůže hodit do krámu.

Tohle všechno Paroubek ví, a je tak velmi málo pravděpodobné, že by se stal frajerem, za jakého by ho chtěl mít Petr Nečas.

---

Poznámka redakce:
Tento měsíc vyšla v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.

---

www.danes.cz