Jiří Paroubek má nesporné zásluhy na tom, že se sociální demokracie vrátila několik měsíců před parlamentními volbami znovu do hry o to, kdo bude sestavovat novou českou vládu. Otázka, kterou musí čeští voliči ve volbách 2006 vyřešit, je vlastně velmi prostá. Jde "pouze" o to, zda vláda levice okořeněná korupčními aférami i na české korupční poměry nevídaného rozsahu, bude voliči "zapomenuta" a ČSSD získá potřetí za sebou vládní mandát. A Jiří Paroubek za oněch několik měsíců ve funkci premiéra dokázal, že to možné je.
Ústředním motivem jeho politiky je schopnost uchopit některá témata, která vláda zcela nebo téměř neřešila (například seriál ministrů zdravotnictví vstupujících do funkce s ideou reformy a opouštějících tento post za všeobecného pískotu přihlížejících) a nahradit tolik potřebnou reformu systému kanonádou slov či lépe řečeno urážek. Tato politika ostatně není nová. Svého času s ní uspěl Miroslav Sládek s jeho "republikány". I tito lidé dokázali během několika vět pourážet všechny možné ústavní či vládní činitele. Pohled většinové části občanů na naše "republikány" však byl více méně shovívavý. Byli považováni za exoty spolu s komunisty.
Dalším úspěšným hráčem na poli urážek byl samozřejmě i Miloš Zeman. Ten však měl nezanedbatelnou výhodu v tom, že patřil k lidem, kteří v době skomírání bolševického systému dokázal proti tomuto jakešovskému systému poměrně razantně vystoupit a navíc je velice sečtělým a vzdělaným člověkem. Pokud lze Zemanovi něco vytknout, pak to, že sociální demokracii spojil s radikálním slovníkem, po němž však následovaly činy spíše krotké a plné protikladů. Akce "Čisté ruce" se proslavila tím, že do sítě "tunelářů" byl chycen ministr financí Zemanovy vlády. Tunelování pak zřejmě i za jeho vlády úspěšně pokračovalo a vyvrcholilo zatčením a posléze "útěkem" pana Krejčíře (o němž se jistý čas mediálně hovořilo jako o "uprchlém miliardáři") za vlády Jiřího Paroubka.
Jiří Paroubek je bezesporu politickým hráčem velmi schopným. Navíc je i velmi pilný, což dokazuje doslova záplava jeho článků v hlavních českých denících či týdenících. I on zahájil svou premiérskou kariéru útokem na svého hlavního protivníka, ODS a prezidenta republiky. V době, kdy již jakoby ztrácel dech, a kdy proti politice české vlády ve zdravotnictví vystoupili lékaři svou demonstrací "pět minut po dvanácté", vybral si do čela resortu zdravotnictví Davida Ratha. Toho Ratha, který ještě na jaře letošního roku vládě vyhrožoval tím, že zajistí pomocí lékařů porážku ČSSD ve volbách.
Rath se ukázal mediálně zdatným hráčem a na sto procent splnil úkol, který od Paroubka dostal. Urazil prezidenta, uvalil nucenou zprávu na VZP a ve zdravotnictví dnes jakoby nebyly problémy finančního či jiného rázu a média se živí pouze tím, co Rath na koho vytáhl, s kým se chce soudit, s kým a proč žije. Dávám osobně za pravdu těm, kteří ale Rathovi u Paroubka nedávají příliš šancí do budoucnosti. Právem vidí v Rathovi a Paroubkovi spíše potenciální protivníky o to, kdo je vlastně největší a čí zásluhy jsou větší. Nyní jsou ale spojenci jak má být a pan Paroubek si svého ministra nemůže vynachválit.
V minulém týdnu navíc Paroubek ohlásil frontální útok na předsedu ČSSD a za drtivého souhlasu členů ústředního výkonného výboru svolává na květen příštího roku mimořádný sjezd ČSSD, který bude mít jediný úkol - zvolit Paroubka předsedou strany a v době těsně před volbami ukázat sílu ČSSD. A průzkumy veřejného mínění jsou Paroubkovi dále příznivé. Všechny agentury uvádějí stále mírnou převahu levice nad pravicí a rozdíly mezi ODS a ČSSD, které ještě před půl rokem dosahovaly více než 10 %, jsou nyní na několika procentech. Je přitom zajímavé, že na současné Paroubkově politice ztrácejí i komunisté. Ti však zatím hrají Paroubkovu hru. Jak oznámil předseda vyšetřovací komise k privatizaci Unipetrolu, čili aféry "pět českých na stole", poslanec KSČM Hojda, je prý z dosavadní činnosti komise zřejmé, že tato aféra měla úmyslně poškodit bývalého premiéra Grosse a byla "provokací". I to je zvláštní styl našich levičáků, umět se kvalitně podpořit. Je navíc s podivem, že si parlament jako celek nepohlídal mediální výstup této komise. Očekával bych, že členové komise nebudou sdělovat médiím své osobní názory, ale budou alespoň po dobu vyšetřování držet "bobříka mlčení".
Konečně se nelze nezmínit i o tom, že Paroubek jakoby uhranul i česká média. V létě jim pohrozil novým a "kvalitnějším" tiskovým zákonem a dnes některá z nich plní ochotně úlohu hlásné trouby našeho předsedy vlády. Poslední z řady takových úkolů splnil i veřejnoprávní Český rozhlas, když zprávu o mimořádném sjezdu ČSSD v květnu příštího roku zařadil do několika hlavních akcí pořadu "Týden v trapu". S vědomím toho, že Paroubek má dnes v ČSSD veškerou moc fakticky už dávno ve svých rukách, je široká medializace této předvolební akce ČSSD vskutku hodná "veřejnoprávnosti" našeho rozhlasu.