Mirek Topolánek konečně dospěl k zjištění, že jádrem politiky je obchod. Souhra nabídky a poptávky. Něco chcete a vyjednáváte cenu. Nebo něco můžete poskytnout a pak cenu určujete. V takto variabilní rovině fungují trhy v arabských zemích dodnes. Pro pořízení zboží je třeba víc než tupé zaplňování nákupních košíků a bezmyšlenkovité uhrazení výsledného účtu. Nakupování a prodej vyžaduje od účastníků dokonalé zapojení intelektu. Jinak zákazník pořídí zlomek z požadovaného za přehnaně vysokou částku nebo prodejce vyinkasuje zlámanou grešli a přitom se rozloučí s polovinou krámu.

Toto „trhovnické“ schéma zavádí pomalými krůčky vláda snažící se nezablokovat česko-americkou smlouvu o radaru tvrdošíjností většího než únosného množství členů zákonodárného sboru. K výstavbě radarového zařízení povede jistější cesta přes změnu v postojích sociálnědemokratických poslanců než díky přemlouvání trojského koně Dany Kuchtové (dua Zubová-Jakubková), který dosud zůstává zastrčen v koutě a Trojané, zřejmě oprávněně, tuší, že tentokrát z něj žádná ničivá armáda nepovstane.

Jak na ČSSD prozradil v nedávném rozhovoru Topolánek. Pokud socialisté potopí radar, konzervativci pošlou ke dnu Lisabonskou smlouvu, na jejímž protlačení parlamentem záleží Lidovému domu stejně jako na schválení radaru ODS.

Ujde-li smlouva o radaru vinou sociální demokracie ratifikaci, bude se Paroubek moci na dlouhá léta rozloučit s pověstí proevropského politika. Ve skutečnosti by to byl především on, kdo by nesl vinu za odmítnutí Lisabonské smlouvy, přestože by o ní hlasoval kladně.

Kdo tedy tvrdil, že americký radar a Lisabonská smlouva jsou spojené nádoby, vyřkl osudovou pravdu a protiradarovým nadšencům (či šílencům?) v oranžových dresech zbývá dodat jen: „Proklatě!“

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského www.ikhb.cz