Neutuchající aktivita propagandistů Lidového domu byla na NP již mnohokrát zmiňována. Poslední billboard, na kterém se Topolánek objímá s Dalíkem a posmívají se „normálním“ pracujícím za práci, nám připomenul černý vtip z dob socialismu. V něm se nechodilo do práce, ale do zaměstnání. V něm bylo nutné nějak přežít osm hodin a teprve potom se mohl člověk realizovat na zahrádce, v domácí kutilské dílně, na chatě apod.

Práce přitom byla plná televize. Údernici na šachtách plnili plán na 130%, zemědělci bojovali o zrno, ÚV KSČ zasedal a moudře nás vedl. Na Západě mezitím buržoazie vykořisťovala dělníky, kteří brali nesrovnatelně více za vykořisťování než naši úderníci. Komunisté velmi důsledně rozlišovali mezi prací uvědomělou pro světlé zítřky komunismu a činností (nikoliv prací) na burze, v bankách aj. K dobrému bontonu vedoucích soudruhů ve státě bylo ukázat se mezi „svými dělníky“ v dolech či hutích s přílbou a černými šmouhami na rozesmáté tváři.

Agitace ČSSD je poplatná právě takovému způsobu uvažování. Uznává se pouze práce lidí v zaměstnaneckém poměru. Podnikání a jakákoliv jiná soukromá aktivita prací nejsou. Pokud pomocí toho někdo vydělá, je to podle sugesce socialistů vždy přinejmenším problematické, nečestné, když už ne přímo nezákonné. Dělit lidi na ty, co pracují, a na ty, co vydělávají, je zřetelný návrat k dobám před listopad 1989. Nemohu si pomoci, ale oni „přátelé starých pořádků“, o nichž tak často mluvil Václav Havel na počátku devadesátých let, se dnes již zcela jasně vyprofilovali v ČSSD. To je mnohem více alarmující než orientace ČSSD na marketing. Pokud by totiž ČSSD prodávala zboží kvalitní, budiž. Marketingová strategie ČSSD je však zřetelně orientována na závist a nepřejícnost. Dělí lidi na ty, kteří údajně „poctivě pracují“ a ty, kteří „vydělávají“, samozřejmě nepoctivě, podfukem.

Socialisté by opět rádi z lidí udělali onen komunistický „pracující lid“ a z inteligence jenom tu „pokrokovou“, rozuměj volící ČSSD. Přesto se domnívám, že aktivita propagandistů Lidového domu překročila již hranici, kdy se tato propaganda obrací proti svým tvůrcům. Domnívám se, že myšlení té aktivnější části populace se už dávno bolševickými stereotypy dělení lidí na „pracující“ a „vydělávající“ neřídí. Tato část populace nechce být závislá na státu a jeho dobrodiní, ale chce si slušně vydělat za dobře odvedenou práci, ať už se jedná o cokoli z lidské činnosti. Lidé už ani v současné době recese nepovažují práci za nic jiného než za prostředek k tomu, aby mohli realizovat své tužby a přání. Proto jsou často ochotni řádně máknout a slušně si i vydělat.

Zdá se, že propagandisté Lidového domu odvádějí čím dál tím mizernější práci. Po „bábě s rádiovkou“ a nahém Topolánkovi, přinášejí další díl skládačky závisti. Pokud by se měla tato neblahá politická práce propagandistů ČSSD přeměnit v politické vítězství ve volbách, potom by to bylo vskutku smutné vysvědčení pro náš národ. Mementem by pro nás měl být i osud Obamy, který se nechal zvolit na vlně nadšení „nového začátku“, aby nadšení Američanů po půlročním prezidentování znatelně vyprchalo, což je cítit i na výsledcích průzkumů Obamovy popularity.

Inu, v časech hospodářské recese skutečně pouhá práce pro práci nestačí, musí se chtě nechtě vydělávat. Doufejme, že tomu český volič porozumí a nenechá se znechutit propagandou ČSSD.