V kakofonii článků o politicích, kteří zavinili, že nebudou volby, zanikala spodní nota Paroubkových řečí. Co jsme se jen naposlouchali, jak je nutné mít po Topolánkově vládě „bezohledných sobců“ co nejdříve vládu pro občany. Jak je nutné co nejrychleji uspořádat předčasné volby atd. To vše nyní padlo pod stůl. Paroubek zradil své vlastní voliče tím nejodpornějším způsobem.

Je zřejmé, že za touto kalkulací stojí současná ekonomická recese. Není na 13. důchody, a to ani ze „zisků ČEZ“. Není ale ani na zrušení poplatků ve zdravotnictví (ty za naprostého nezájmu médii prošly sněmovnou a platí stále), není ani na další socialistické výdobytky. Především ale termín voleb v listopadu s atmosférou oslav pádu totality byl Paroubkem vyhodnocen (a podotýkám, že naprosto správně) jako termín, kdy by prohrál volby. I po několikatýdenní masáži všech médií o dovolené Mirka Topolánka v Toskánsku, i po tom, co ČSSD svou permanentní volební kampaní ovládla mediální prostor, byly průzkumy předvolebních preferencí stále velmi vyrovnané. Jakmile ODS nastartovala ostrou kampaň v médiích a mediální prostor se vyrovnal, dospěli v ČSSD k jasnému závěru: volby nelze v listopadu vyhrát.

Je otázkou, zda Paroubkovo čelem vzad předčasným volbám vyřadí ČSSD ze hry. Zcela určitě ČSSD krátkodobě ztratí, a to poměrně výrazně. V úvahách stratégů postbolševické levice v Česku je stále víc zvažován dopad hospodářské recese na voličské jádro sociální demokracie. Pokud by sněmovna přijala Janotův balíček redukce státního dluhu na příští rok o 60 až 70 mld. Kč a hospodářská recese dál tlumila příjmy nízkopříjmových skupin obyvatelstva, pak se může ČSSD pokoušet svádět to na úsporná opatření Fischerova kabinetu. Je ostatně velmi pokrytecké, když ČSSD nyní nabízí Fischerovi podporu.

A přeci existovalo pro ČSSD jasné světlo ke vstupu do Strakovky. Stačilo „jenom“ nechat vládnout Topolánkovu vládu a stále jí házet klacky pod nohy. Hlasy mohly ČSSD plynout takřka samy. Současná situace nemá pro ČSSD ani Paroubka velká pozitiva. ČSSD i Paroubek budou obviňováni (a právem), že jsou stranou destruktivní a bořící. Kampaň „na nečisto“, jak ji předvedla ČSSD, ukázala navíc i to, že je program ČSSD velmi prázdným souborem slibů, v nichž dominuje popichování proti úspěchu. V tom sociální demokracie popřela sama sebe. Když zahajovala na počátku léta kampaň, že je „přeci správné chtít úspěch pro všechny“, málokdo by věřil, že jediným opakovaným slibem ČSSD je oškubat jednu z mála úspěšných českých firem.

Z ulic nyní zmizí na čas plakáty ČSSD slibující zabránění návratu komunismu. Bylo by ostatně na čase, aby zejména mladá generace vzala Paroubka za slovo a s našimi postbolševiky se u volebních uren rázně vypořádala. A na závěr taková malá, malá otázečka prezidentovi. Platí stále ona indiskrece z mobilu vůči Topolánkovi?