Z toho lze usuzovat, že toto Paroubkovo „komplexní“ řešení opět počítá s tím, že se s ODS na velké koalici popř. na opoziční smlouvě č. 2 nedohodne. Kdyby totiž takové řešení bylo pro ODS „neodolatelné“, nebylo by druhého pokusu o sestavení vlády třeba. Tím, jak po „buldozersku“ tlačí Paroubek na projekt velké koalice či opoziční smlouvy, sleduje Paroubek dva cíle. Zejména si přeje pokořit KDU-ČSL a stále se nevzdává naděje na to, že se mu (časem) podaří získat na svou stranu alespoň jednoho trojkoaličního poslance. Tím by projekt „komplexního řešení“ přešel do nové fáze - Paroubkovu vládu ČSSD podporovanou komunisty a jedním odpadlíkem z trojkoalice. Jen tak si totiž dokáži vysvětlit politiku KSČM, která se údajně nejvíce obává velké koalice ČSSD a ODS. Když tedy Paroubek takové pro komunisty obávané řešení navrhuje a komunisté mlčí či mlží, je patrné, že jejich obava z tohoto řešení zas až tak velká není.
Poslední návrh celostátního jednání KDU-ČSL na vznik dočasné vlády, která by měla za cíl přijmout rozpočet na příští rok a připravit nové volby s tím, že by došlo ke změně počtu poslanců ve sněmovně, je opět závislý na ústavní většině. ČSSD nové volby nechce, a to proto, že se obává toho, že by se již Paroubkovi nepodařilo zopakovat mobilizaci proti ODS a k volbám by již nepřišlo tolik voličů jako letos. Jak ukazují některé volební analýzy, volební výsledek ČSSD je velmi závislý na volební účasti a s menší volební účastí výrazně klesá šance ČSSD na volební vítězství. Stále však platí, že velká koalice či menšinová vláda ODS tolerovaná pouze ČSSD by nejvíce poškodila právě ODS. Program ODS by totiž ČSSD v žádném případě nepodpořila a jen velmi naivní politik si může myslet opak. Nepopulární opatření budoucí vlády by tudíž stále Paroubek vysvětloval nutnými „ústupky“ ODS a populistická opatření by plně zužitkoval ve svůj prospěch. Proto se nabízí ještě jedno řešení, které zatím vůbec nebylo zmíněno. Je jím odchod ODS do opozice. To by ukázalo, jak je na tom Paroubkova bolševická stovka doopravdy.