Jiří Paroubek dostal na březnovém sjezdu ČSSD mandát vést stranu další dva roky. Jeho mandát sice nepatří k nejsilnějším mandátům předsedů parlamentních politických stran, ale staronového šéfa sociálních demokratů Paroubka výsledek neodradil od razantních kroků vůči politickým konkurentům.
Právě šéf ČSSD přesvědčil delegáty brněnského sjezdu, aby usnesením vyzvali sociálně-demokratické poslance a senátory nevolit v příštích prezidentských volbách Václava Klause. Paroubek totiž dobře ví, že současný prezident je kandidátem jeho nejsilnějšího oponenta, ODS, a navíc kandidátem silným.
Odmítnutí Klause je další z řady kroků v boji o místo na slunci vůdce sociální demokracie. Asi by málokdo v této zemi čekal, že právě levicová ČSSD bude glorifikovat čestného předsedu ODS na Hradě. A že bude chtít druhá nejsilnější strana v prezidentské volbě postavit svého kandidáta, to je také skutečnost více než předvídatelná. Jiří Paroubek si ale své populistické gesto nechal sjezdem posvětit.
Populismus Paroubka netkví ve vztahu ke Klausovi jako k osobě. To by bylo kontraproduktivní. Současný prezident má totiž na sklonku svého mandátu podobně vysokou oblibu ve veřejnosti, jakou měl jeho předchůdce v počátcích prezidentské éry. Paroubkovi jde především o vymezení se vůči ODS. A protože volba prezidenta bude zhruba v polovině jeho mandátu stranického šéfa, je třeba si dobře připravit půdu.
Populismus Paroubka tkví v prohlášení, že ČSSD bude hledat svého kandidáta stejné „váhové kategorie“ jaké je Václav Klaus. Přitom si ještě velká část české společnosti pamatuje na poslední prezidentské volby a plejádu kandidátů, kteří neuspěli. I Paroubkovi straníci vědí o Klausových protikandidátech své, a tak bylo třeba přípravy munice už na brněnském sjezdu.
Česká společnost má bezpochyby řadu výrazných osobností v nejrůznějších oborech. Určitě nic nebrání tomu, aby se hlavou státu stal třeba akademik či umělec. Úřad, který od roku 1989 zastával v naší zemi Václav Havel a Václav Klaus, není ale „nejvyšším“ v jakémkoli smyslu. Úřad prezidenta je vrcholnou politickou funkcí ve smyslu propojení všech politických zájmů naší země. Osobnost stojící dosud mimo politiku jistě může dobře reprezentovat stát navenek, možná může mít občas i originální názor na dění u nás a v zahraničí, ale bez politické zkušenosti může dopadnout podobně jako režisérka Helena Třeštíková v čele kultury.
Paroubek svým straníkům řekl – nemáme ještě svého kandidáta, ale někde ho najdeme. Možná bude v nějaké roubence v našich horách, říkám si s úsměvem, protože kdyby někde takový kandidát byl, už bychom o něm věděli. Paroubek ale takto populisticky budí naděje každé české duše, že právě v ní dřímá budoucí nejvyšší představitel státu.
Paroubek však není král z pohádky, který hledá po celé zemi nejvhodnějšího partnera své smutné princezně. Paroubek bude hledat takového kandidáta na prezidenta republiky, který bude co nejvíce vyhovovat jeho představě šéfa sociální demokracie. Šéfa, který se bude v době volby hlavy státu připravovat na obhájení mandátu předsedy ČSSD a především na příští sněmovní volby.
(Psáno pro Česká média)