Včera (ve čtvrtek 29.6. - pozn. red.) se opět sešli poslanci. Měli jeden jediný úkol - zvolit předsedu Poslanecké sněmovny, místopředsedy a sněmovní orgány - výbory a komise. To se nezdařilo, jediná kandidátka na funkci předsedkyně, Miroslava Němcová z ODS, nezískala v žádném z obou kol tajné volby potřebný počet hlasů. Potvrdilo se tak všeobecné přesvědčení, že volba předsedy naší dolní komory bude velmi komplikovaná a zdlouhavá. Důvod je jednoduchý: voliči nám politikům rozdali mandáty a jasně řekli - dohodněte se. Jenže v Poslanecké sněmovně sedí také politici, kteří tuto jasnou zprávu od voličů nerespektují. Bývalý premiér Jiří Paroubek stále ještě neunesl svou volební porážku. Nesmířil se s faktem, že jeho strana pod jeho vedením prohrála volby a má sedmdesát čtyři poslanců.

Ale proč je tedy patová situace? Protože, přes usnesení ČSSD, přes předvolební ujišťování pana Paroubka o tom, že ČSSD nebude spolupracovat s komunisty, rozehrál bývalý premiér povolební hru jednoznačně na společném hřišti s komunisty a mluví i za ně. A tím působí povolební sněmovní pat. Jenže tento pat, tato neschopnost vrcholného představitele ČSSD, který svou stranu zavedl do izolace a dobrovolně do náruče komunistů, jeho neschopnost smířit se s volebním výsledkem a respektovat realitu, však neznamená tak úplně beznadějný pat.

Náš parlament je totiž sestaven ze dvou komor. A pokud je nyní Poslanecká sněmovna ochromena, a není tak zatím schopna plnit své ústavní funkce, je tu Senát. Komora parlamentu, která pracuje kontinuálně. A díky dvouletému volebnímu cyklu vždy třetiny senátorů je stále funkční. Máme proto důvod se obávat, že náš ústavní pořádek je zdlouhavým procesem ustavování ve sněmovně ohrožen?

Není, protože Senát je schopen se kdykoliv sejít a přijímat zákonná opatření. Právě nyní se v praxi přesvědčujeme o tom, v čem je ústavní pojistka dvoukomorového parlamentu. A proto odmítám náznaky některých politiků, že by bylo možná dobré vtáhnout Senát do současných politických diskusí. Senát je totiž v tuto chvíli vedle prezidenta jedinou reálně fungující a legitimní ústavní institucí. Zatahovat jej do politických turbulencí povolebního stavu je nebezpečné a nezodpovědné, protože politická nestabilita z Poslanecké sněmovny by se přenesla i do Senátu. Politika dělá politikem jeho schopnost reagovat na realitu a hledat řešení. Pokud je programem pana Paroubka jen destrukce a společný postup s komunisty, je to především jeho vizitka a je v rozporu s jeho údajnou státotvorností. Zpráva o tom, že pan Paroubek a jeho vláda podá v pondělí 3. července demisi, je jen politickým gestem, neboť skutečnou legitimitu ztratila tato vláda již 3. června po vyhlášení výsledků voleb a tehdy měl premiér podat demisi. Prezident republiky by pana Paroubka zcela jistě pověřil řízením úřednické vlády. Zabránilo by se tak komplikované situaci dneška.

Současný stav však ústavnost neohrožuje. Máme totiž Senát, který navíc může pokračovat i v zahraniční politice na úrovni parlamentů. Důkazem jsou moje cesty do Varšavy a do Kodaně v tomto týdnu.

(Lidové noviny, 30.06.2006)

senátor za ODS a předseda Senátu PČR