Dne 25. prosince byl zde zveřejněn můj článek týkající se konání, respektive nekonání prezidenta republiky Václava Klause (viz Jedná prezident protiústavně?). Nerad bych, aby můj článek (stejně jako mnohé kritické články jiných autorů) vyzněl tak, že prezidentovi upíráme právo na vlastní názor.

Pan Klaus si svoji možnost prezentovat svůj názor úpěnlivě brání (Chceme opravdu vážnou diskusi?, MfD 28.11 a NP 29.11.) Nelze prezidentovi upřít právo na vlastní názor, vždyť jej nikdo nekritizuje za to, že dle jeho názoru je funkce ministra zahraničí neslučitelná s bydlištěm ve Vídni. Skutek, za který je kritizován, je nejmenování vlády. Ať již jej k nejmenování vedou i osobní pohnutky nebo dobrá vůle ochránit zájmy lidu, přesto by měl vládu jmenovat.

Prezident Klaus se také ve svém článku zmiňuje o roli Strany zelených ve vládě. Nerad bych na tomto místě spekuloval nad kroky Mirka Topolánka, vedoucí jej k obsazení ministerstev, ale pane prezidente, ústava vychází z prvorepublikových představ a základem té dnešní je ústavní dokument z roku 1920. Proto naše ústava zakotvuje systém poměrného zastoupení pro volby do Poslanecké sněmovny (obohacen o d´Hondtovo číslo, respektive dělitel, který jste prosadil vy s panem Zemanem). Můžeme tento systém kritizovat, nemusí se nám líbit a nutno připustit, že systémy daleko praktičtější nalezneme například ve Velké Británii nebo USA (v USA – systém dvou stran z nich jedna ve volbách získá většinu a vládne, ve V.B. – systém 2,5 stran – přičemž také jedna získá většinu a pohodlně vládne). Pokud chceme kritizovat systém, pak tedy ne jednu stranu nebo její účast ve vládě, což je pouhým důsledkem aplikace systému v praxi.

Veďme tedy věcnou diskusi, zda má smysl systém změnit a zda jsme schopni poučit se z minulosti a okolí (protože systém poměrného zastoupení přinášel řadu problému za první republiky v Československu, ale přináší je také dnes, viz Německo, Slovensko a krize v ČR po volbách 2006). Apelování na národní hrdost bydlištěm ministra je k zamyšlení (nemáme člověka, který umí lépe česky než navrhovaný ministr), nic však nepřináší ani z pohledu vyřešení současné krize, ani řešení do budoucna.

Souhlasím s prezidentem v důvodech, které jej vedou k argumentaci, nelze je ale řešit neústavní cestou. Po veřejné diskusi, před ní i během ní musí (i prezident) postupovat legálně. S napětím očekávám novoroční projev prezidenta, který bych si přál letos opravdu nadstranický, svou povahou by měl národ ujistit v ústavnosti demokratických institutů.