Tak na tohle slovní spojení jsem už trochu alergický. Jakmile ho totiž někdo vypustí z úst, můžete si být téměř jistí, že jednak autor slov ví o závažnosti problému, ale také že tím věc vlastně skončila a zaplatí to daňoví poplatníci.

„Padni komu padni“, s patřičným rozhořčeným výrazem ve tváři, se stalo základem slovníku parlamentních politiků napříč politickými stranami, bez rozdílu jejich politické orientace. V průběhu posledních patnácti let se ve svých plamenných projevech ve sněmovně nebo rozhovorech pro média uchýlili k užití tohoto sousloví například Miloš Zeman při akci „čisté ruce“, Ivan Langer při obhajobě svých „protikorupčních balíčků“ nebo při kauze kolem spisu Krakatice, Pavel Bém při kauze Opencard, Petr Nečas ve věci sledování političky Šofrové ze strany agentury ABL, kterou v té době vlastnil současný ministr dopravy Bárta, nebo ve věci Kalouskova přítele Bartáka a jeho možné účasti na korupci kolem zbrojních zakázek, či nejnovější kauze kolem ministra životního prostředí Drobila. Oblíbeným slovním spojením se „padni komu padni“ stalo také Stanislavu Grossovi, Lubomíru Zaorálkovi, Zdeňku Škromachovi, Mirku Topolánkovi, Miroslavu Kalouskovi, Jiřímu Paroubkovi, Jaroslavu Tvrdíkovi, Davidu Ráthovi, Janu Fischerovi, Radku Johnovi, Pavlu Kováčikovi, Bohuslavu Sobotkovi… byli bychom tu ještě dlouho.

Společným znakem použití tohoto slovního spojení je zaprvé vážnost situace, ohrožující primárně nikoli demokracii, ale postavení politiků v jejich vlastních funkcích. Následuje pro politiky nežádoucí prosakování informací o zneužívání veřejných peněz v oblasti přerozdělování daní ve veřejných zakázkách a ohrožení skrytého zdrojů příjmů pro politické strany, v nichž by šlo konečně najít ony výrazné rozdíly mezi objemem peněz na předvolební kampaně veřejně deklarovaným a skutečně vynaloženým.

Výsledkem plamenného volání po principu „padni komu padni“ je téměř vždy jen dehonestace těch osob, kteří s odhalením přišli, na oko distancování se od „označených“ a vedoucí ke znovu zařazení do týmu po nějakém čase, resp. po absolvované léčbě „občanským zapomněním“. Nikdy však nekončí žádným postihem přesto, že peníze ze státní kasy odtékají, majetek poslanců a ministerských úředníků roste neúměrně jejich oficiálním příjmům a současné parlamentní politické strany mají stále kde brát.

Na základě výše uvedeného lze snadno dojít k závěru, co slovní spojení „padni komu padni“ opravdu znamená. Z úst parlamentního politka totiž nejde o projev touhy po skutečném nalezení viníka, jeho potrestání a zajištění náhrady způsobené škody. Jde o kódované sdělení přes média těm, se kterými se teď nemohou setkat, aby je někdo spolu neviděl. Jde o sdělení „neboj, nenecháme tě v tom“. A nakonec také veskrze konkrétní a adresné označení daňových poplatníků, kteří to všechno zaplatí. Padni komu (na jeho povinných daních) padni. Bez rozdílu.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora