Pád vlády Mirka Topolánka vyvolal mnoho komentářů v médiích, reakcí politických analytiků a expertů, ale také mnoho ohlasů od veřejnosti. I moje politická maličkost obdržela formou dnes velmi rozmanitého způsobu komunikace několik desítek různých postojů k tomu, co se stalo.

Nebudu a nechci psát o těch, co vyjadřovaly podporu a vyslovovaly úlevu nad tím, že vláda odchází. Chci se zamyslet nad těmi, co vyjadřovaly nespokojenost a určité obavy z toho, co nastane, a často skloňovaly slovo zodpovědnost. Mnoho lidí říká ano, odvolání vlády si o to již říkalo delší dobu, vláda byla arogantní, postavená na přeběhlících, symbolem jejího vztahu k lidem byl vztyčený prostředníček, justiční mafie, čunkiáda a dalíkovština, ale nebyl ten správný čas, prožíváme hospodářskou krizi, předsedáme EU, poškodí nás to ve světě a další podobné již mnohokrát opakované sentence.

Ale kdy měl nastat ten správný čas? Je pravda, možná nastal náhodně, kdy se spojily různé politické vektory Poslanecké sněmovny a vykonaly pád vlády, aby se zase navrátily na svoji původní dráhu. Důležité je, že ten čas nastal.

Připomíná mi to 70. a 80. léta, kdy mnoho lidí tiše (tehdy to nahlas moc nešlo) sympatizovalo a souhlasilo s Chartou 77, říkali ano, máte pravdu, mnoho jevů je špatných a je třeba to změnit, ale proč to děláte tímto způsobem, narušujete stav ve společnosti, berete klid na práci a další podobná klišé, která šířila tehdejší média.

Nemohu srovnávat nesrovnatelné doby, ale mohu vidět určitou podobnost v našem přístupu k životním hodnotám. Stále upřednostňujeme určitý klid, ať už na práci, nebo v soukromí, nechceme řešit nepříjemné, máme sklon zvykat si na nepravdy, ohýbání práva a jiné nepravosti, hlavně že se nedotýkají nás.

Co by se stalo, kdyby vláda ustála hlasování o nedůvěře? Právě že nic. Vládla by dál, asi ve stejném složení, možná by byl odvolán ministr Pospíšil, protože nedokázal obhájit justiční mafii. Další díl Kmotra Mrázka by se opět stal knižním bestsellerem a zase bychom po hospodách nadávali na vládu a její praktiky, ale neudělali bychom nic proti ní, protože vláda přece potřebuje klid na svoje předsednictví v EU.

Co je tedy zodpovědné a co nezodpovědné? Kde jsou ty skutečné hodnoty? Pokud budeme ustupovat v naší snaze po tom, co je správné, nějakým objektivním okolnostem (ony se vždy nějaké najdou), potom se nezodpovědně chováme k sobě samým a vychováváme tak i svoje děti. A hlavně vytváříme a smiřujeme se se zhrublým obrazem politiky, která se nepoměřuje etikou, ale jenom ekonomickým pragmatismem. Opět bychom se vrátili k tomu, že se může na chvíli zhasnout, že neumíme a nechceme poznat, co jsou špinavé peníze.

Domnívám se, že v každé době, pokud vidíme něco špatného, musíme udělat vše pro změnu tohoto stavu. To je zodpovědné. Není na místě obávat se budoucnosti, nostalgicky se ohlížet za Topolánkovou vládou. Je na nás, jakou si zvolíme další budoucnost, a pokud budeme zodpovědně upřednostňovat skutečné hodnoty, nemusíme se ničeho bát.

Autor je poslanec za ČSSD