Výměna předsedy ODS Mirka Topolánka měla být epizodou, rázným zákrokem, který nakopne stranu k volebnímu vítězství. Výměna nakonec trvala deset dnů, ovšem další dva týdny se bude čekat, než ji potvrdí výkonná rada. Jak svědčí dnešní noviny, přinejmenším příští dva týdny boj ve vedení ODS neskončí. Představitelé občanských demokratů jsou rozumní lidé, a proto se dá předpokládat, že dvanáctého dubna všechny spory a pochybnosti skončí.

Ovšem do té doby musí ODS počítat, že se noviny budou v titulcích zabývat otázkami, kdo bude na cestě z výsluní následovat Topolánka. Zatím se mluví o Ivanu Langerovi, Milanu Jančíkovi a Pavlu Bémovi. Je jen otázkou času, kdy se objeví další jména.

Kdo má byť malou zkušenost s řízením podniku, toho na popsaném průběhu událostí zaujme především diletantismus. Ve firmě platí v první řadě: není možné měnit šéfa pár dnů před začátkem hlavní sezóny, v případě politické strany se tím míní volební kampaň. A pokud je třeba šéfa z nějakého nečekaného důvodu nahradit, obvykle se najme drahý manažer odjinud. To ovšem politická strana nemůže.

Tady je první vážná slabina postupu ODS. Stranu bude řídit člověk, který nikdy žádnou stranu neřídil a logicky tomu nemůže rozumět. Nastupuje do úplně nové profese, kterou se bude učit od začátku. Neříká se nadarmo, že vrcholný manažer potřebuje v čele podniku na zaškolení dva roky. Je to úplně něco jiného, než dělat třeba prvního zástupce.

Na druhé vážné riziko upozornil Karel Schwarzenberg, který má s podnikáním své zkušenosti. Strana je instituce bez jasné hierarchie a její členové proti sobě průběžně bojují o moc. „Vlčí smečka roztrhá raněného vůdce,“ přiblížil nepsaná pravidla ve stranách a jiných méně sešněrovaných institucích Schwarzenberg. Úplná politická likvidace podle něho hrozí Topolánkovi.

Vlčí smečka má ovšem jednu další vlastnost. Vlci začnou okamžitě bojovat o to, kdo bude nový vůdce a o postavení po jeho boku. V ODS zřejmě boj začíná a není jisté, zda se zastaví či přeruší s ohledem na volby. Uvidíme již zmíněného dvanáctého dubna.

Pro ODS není povzbuzující ani způsob Topolánkova odchodu, který rozhodně nebyl konečnou likvidací. Je zkušeným politikem, poznal, kdy byl poražen, a začal s obratnými ústupovými manévry. Dal jednoznačně najevo, že si to se svými nepřáteli ještě vyřídí a že s tím začne hned po volbách. Z průběhu událostí se dá odvodit, že po volbách začne s otevřeným nepřátelstvím vůči některým kolegům. Už se totiž ví, že si vynutil, aby stranu po něm nepřebíral první místopředseda David Vodrážka, protože byl dosazen pražskou organizací, kterou Topolánek nemá v lásce. Někteří novináři spekulují, že odstupující předseda s sebou strhne i primátora Pavla Béma a také Ivana Langera, který ho v rozhodujícím okamžiku nepodržel.

Mohou to být jen spekulace a dotyční to mohou ustát. Ale novináři mají o čem psát dva týdny.

V každém případě je vidět, jakou udělali chybu lidé, kteří Topolánka přiměli k rezignaci. Očividně mu nenabídli alternativní funkci, jejímž přijetím by se Topolánek sám vyřadil ze stranického života.

Největším rizikem ale zůstává fakt, že nový vůdce Petr Nečas stranu neřídil, stál pouze čtyři roky v čele jednoho z nejlépe fungujících českých úřadů, ministerstva práce a sociálních věcí.

Teoreticky by mohl obstát stejně dobře jako premiér Jan Fischer, bývalý šéf statistického úřadu, ten ale prostě jen vyměnil jeden úřad za druhý.

Nečasovy úkoly jsou tedy jasné. Rozjet v polovině dubna volební kampaň, která je sice připravena, ale vždy u ní záleží především na provedení. Následujících šest týdnů se bude o úspěchu strany rozhodovat každý den a práce na kampani tedy bude vyžadovat stoprocentní soustředění, aby se podrobný plán uskutečnil.

Zároveň bude zjišťovat, co řízení strany ve skutečnosti obnáší, navíc v tak obtížné době, jakou právě dnes ODS prochází. Tím se jakákoli úspěšná kampaň prakticky vylučuje.

Zbývá dopovědět, co vlastně mohou občanští demokraté ve své prekérní situaci dělat. Už volbou Nečase ukázali, že sáhnou po minimalistickém řešení. Mnozí z nich už nepochybně volební výsledek odepsali, a není to jen Mirek Topolánek, kterému případná volební prohra může pomoci, aby se vrátil na stranické a tím i politické výsluní. Pro další z nich jsou volby prostě nepříjemností, které bude nutné i s případnou porážkou přetrpět, ale pokud možno důstojně, aby se tím připravila dobrá výchozí pozice na komunální volby. Z osobního pohledu jsou pro většinu členů ODS důležitější právě podzimní volby ve velkých městech.

Z toho logicky vyplývá, že se občanští demokraté při svržení Topolánka řídili do značné míry velmi krátkozrakými zájmy. Když se ale celá ODS rozpadne, pocítí to její kandidáti i ve městech. Ovšem je tu ještě další závěr: když už Topolánka svrhli, musí se striktně držet právě té politiky, kterou Topolánek vytvořil a kterou tři roky reprezentoval jako premiér. Sám svržený předseda si mohl dovolit určité korekce v reakci na aktuální situaci, Nečas ale musí striktně dodržovat nastoupený směr.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6