Takové bylo jednání poslanecké sněmovny o důvěře vládě

Každý, kdo si udělal alespoň pět minut na pozorování dění v poslanecké sněmovně při jednání o vyslovení důvěry vládě, byl svědkem nárazu na „tvrdou realitu“. Vzletné proklamace a ostudné provokace vítězily.

Zřejmě nejeden z nás zabrousil při projednávání vyslovení důvěry nové menšinové vládě hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM na program ČT24. Nesledoval jsem toto jednání celé, ale zřejmě mi neuniklo nic podstatného, protože ty „zásadní informace“ jsem se dozvěděl až po 22. hodině. Jako by poslanecká sněmovna čekala na tuto hodinu, kdy končí „slušnost“ a začínají „filmy pro dospělé“.

To, co se ve sněmovně dělo, označuji jedním slovem: Otřesné! Byla to demonstrace absolutní neschopnosti velké části politického spektra (od SPD po ODS) pochopit, čeho jsme po volbách do sněmovny v říjnu 2017 svědky.

Za zmínku stojí další selhání veřejnoprávní televize, která komentáři právě sloužících zpravodajů jednoznačně fandila opozici vůči vládě. Rovněž i výběr „politologů“ odpovídal tomuto vzorci chování. To se nejlépe projevilo při vstupu reportérky ČT24 před budovou poslanecké sněmovny. S neskrývaným nadšením popisovala bojovnou „atmosféru“ mezi demonstranty proti Andreji Babišovi a KSČM. Mimo jiné zamlčela i házení předmětů na Babiše, který se po výzvě Miroslava Kalouska vydal mezi demonstranty, přešla to s tím, že „Babiš byl vypískán“ (s podtónem: nic jiného si nezasloužil!). Teprve předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek ve sněmovně prohlásil, že se za házení předmětů omlouvá, a vyzval demonstranty, aby tak nečinili.

Konflikt Miroslav Kalouska a Andreje Babiše vygradoval právě v onu pozdní hodinu a pánové se počastovali urážkami. Piráti pak vyzvali k odchodu z politiky jak Babiše, tak Kalouska.

Naprosto „nepatřičně“ pak působilo vystoupení poslance KDU-ČSL Stanislava Juránka. Ten prohlásil, že by se ještě mělo alespoň dva měsíce jednat a lidovci by měli „nahradit“ podporu vládě místo komunistů. Nevím, kdo si z lidí dělá větší legraci – zda „ochotný k jednání“ Juránek, nebo předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek, kterému je z Babiše „hanba“. A korunu tomu pak nasadil kdo jiný než Kalousek, když prohlásil, že on v roce 2006 s komunisty nic nedohodl. Bodejť by dohodl, když se ho lidovci během šesti dnů zbavili! A Pavel Kováčik, komunista tělem i duší, pak potvrdil, že v roce 2006 o komunistickou podporu pro vládu Jiřího Paroubka a Miroslava Kalouska „zájem byl“.

V onom ryku a la Kalousek pak samozřejmě jako z jiného světa bylo vystoupení Miroslavy Němcové z ODS. Bylo to vystoupení dámy, která situaci rozebrala bez urážek. Nicméně politika se nedělá ve vzduchoprázdnu, a ODS měla šanci. Tu svým profesorským přístupem propásla. To Zbyněk Stanjura, předseda klubu ODS, ukázal, že ve straně vládne „zásadovost“ proti „polokomunistické vládě“.

Vydržel jsem to až do hlasování. Demonstranti se už rozešli a opoziční strany pohovořily o počátku „druhé České republiky“. To ovšem nevzaly v úvahu, že „druhá Česká republika“ podle některých expertů vznikla už v roce 1998 díky opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD. A jak známo vyvrcholila takzvanou televizní krizí z přelomu roku 2000/2001.

Jednání poslanecké sněmovny o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše se tak bezesporu zapíše do dějin. Bylo to jednání plné urážek, proklamací, emocí a žvástů. Mimochodem, přesně tak, jak vystupuje takzvaná demokratická opozice proti Babišovi, vystupuje Demokratická strana v USA proti Donaldu Trumpovi. I tady se razí hesla o gaunerovi v čele administrativy, i on je prostřednictvím Muellerovy komise vyšetřován a radikální kongresmani za demokraty už jednou navrhli jeho odvolání procesem impeachmentu. Tím se ovšem americká média dostala na černou listinu důvěry u obyvatel Spojených států. A naše „objektivní“ média, ať už pod vlivem Babiše, Bakaly či ta veřejnoprávní, na tom nebudou s důvěrou o nic lépe.